Výroční schůze Fanklubu ve Velehradské 19. 11. 2011

Ti z nás, kteří letošní výroční schůzi 2011 spojenou s volbou vedení fanklubu spolupřipravovali, měli napilno vlastně již od konce října, kdy se v předvečer „Dne vzniku samostatného československého státu“ sešli na místě konání, aby se dohodl postup. Byly rozděleny úkoly, kdo zajistí prostor a občerstvení, kdo ozvučení a podobné technické záležitosti, kdo se pokusí kontaktovat kterého potencionálního hosta.

Jak čas plynul, tak se ze soukromých zpráv mezi zasvěcenými dalo vytušit, že sestava hostů bude tentokrát opravdu hvězdná. Pár dnů před sobotou devatenáctého bylo jasné, že účast napevno přislíbili Vladimír Brabec a Rudolf Jelínek, jednalo se ještě s Ivem Niederlem, kde došlo k informačnímu šumu, že jede na fotbal do Teplic. I tak jsme byli ochotni pro něj zajet a na sraz ho přivést, naštěstí se nakonec ukázalo, že je vše jinak a Teplice hráli v Praze na Dukle, jejímž velkým fandou Ivo Niederle je (byl jím i Jiří Sequens) a přislíbil, že po fotbale dorazí. S tímto vědomím byl v předvečer schůze připraven prostor, kde se překvapivě snadno (nebo z toho kolega pokladník dělal předem moc velkou vědu) podařilo zprovoznit jak zapojení mikrofonů, tak vymyslet způsob, jakým budou promítány ukázky naší tvorby na plátno. Měli jsme připravenu složitou variantu s propojením NTB – personál restaurace vymyslel naštěstí naprosto jednoduché a triviální řešení, stačilo pár kabelů, které vyřešily potřebu zapojit více flash disků současně, aby se stále nemuselo neustále odbíhat za pult k PC a vyměňovat tyto disky. Nekamenujte nás za složitá řešení, při zapojování všech přístrojů v Libčicích v roce 2009 jsme se naučili předvídat, tehdy to obnášelo navíc dvě cesty z Libčic do Prahy a zpět, ta druhá byla původně pro pitomou redukci k zapojení analogového monitoru k DVI počítači, nakonec byl pro jistotu naložen i DVI monitor. Chybami jsme se vyučili.

Největší překvapení, co se týká hostů, si pan předseda rafinovaně připravil až na sobotní dopoledne. Podařilo se zajistit, aby mezi nás poprvé zavítala také Regina Rázlová, seriálová Hanka Bízová. Když to zasvěceným volal, raději trval na tom, aby se dotyčný posadil, je jen trochu škoda, že se to nepodařilo ututlat až do jejího příjezdu a někteří z nás se prořekli již odpoledne, kde jsme se začali scházet od třetí hodiny. Komu se nezamlžily po vstupu na schodiště okuláre, nemohl nepřehlédnout ceduli s nápisem „osobám nad 130 kg vstup zakázán“, v někom to vyvolalo údiv a pobavení, modří věděli, proč tam ta cedule je.

V pět začala ta pravá nervózní atmosféra, ověřovalo se, zda je opravdu paní Rázlová v autě, bylo také nutné zajet pro hlavního představitele, který již cestou projevil, že má stále detektivní nos. Předsedou mu bylo sděleno, že pro něj máme malé překvapení, po chvíli přemýšlení konstatoval, že to bude nějaká ženská. Tato dedukce byla potvrzena a než Vladimír Brabec dorazil do restaurace „U sebe“ bylo mu jasné, že tím překvapením bude seriálová Hanka Bízová, nakonec dorazil z hostů jako první. Díky tomu měl možnost shlédnout nejvíce z připraveného materiálu, jak ho také jinak pobavit při čekání na příjezd ostatních hostů.

Netrvalo to však déle než dvacet minut a dorazili i ostatní – téměř současně, všichni tři, kteří svoji účast přislíbili. Pan Brabec byl tak udiven ze zhlédnutí videa seriálu, jak jsme ho natočili, že jsme to museli hned pustit znovu pro všechny a největší nadšení vše vyvolalo asi u paní Rázlové, která se chvíli smála, chvíli nevěřícně kroutila hlavou, kam až jsme se pro pár vteřin záběrů byli ochotni vypravit, naštěstí máme v zásobě vždy pár věcí, které hosty spolehlivě odbourají z obav, že vše myslíme úplně smrtelně vážně. Následovala uvolněná zábava, pro kterou si malej Míra a pan Černý připravili překvapení pro všechny, natočili veškeré záběry z Malé Hraštice a odtajnili místo, kde paní řídící zastavila auto s rodinou majora Zemana v díle Štvanice, vše již probíhalo s výborným pohoštěním. Kuchyně se tentokrát vycajchnovala a na rozdíl od prvního dílu seriálu, personálem připravenému pohoštění nedal košem ani major Zeman a gulášek? To byla jedna báseň. Dík patří i doktoru Veselému za import echt Valašských frgálů, mizely jako by byl přítomen jeden nejmenovaný kolega.

Hovořilo se o seriálu, o tom, kdo z hostů na čem pracuje, nebo v poslední době pracoval, kdo v čem umřel a kdo hrál paní Zubatou, vzpomínalo se také na to, kdo se s kým v kterém filmu potkal, či nepotkal, i když se tam objevili někteří společně. Hanka Bízová se přiznala, že jak Vladimíra Brabce, tak Rudolfa Jelínka vždy měla nesmírně ráda. Takový večer plyne rychleji, než by si člověk přál.

Staronové vedení fanklubu se nakonec rozhodlo neotálet a provést volbu v přítomnosti všech hostů, navíc bylo dohodnuto, že tentokrát budou rozdány hlasovací lístky i jim, vždyť všichni čtyři stáli v seriálu „na té správné straně“, takže nové vedení (shodné se starým) má tu správnou váhu, je zvoleno i jedněmi z hlavních hereckých představitelů seriálu, to vše i přes naivní snahu jednoho nejmenovaného člena výboru ze své funkce prchnout. Předvolební guláš se vaří asi více dopředu a nechává se dostatečně uležet. Takže ani tentokrát se do vedení a revizní komise nevmáčkla žádná z dam. Navrhuji pro následující rok nejen napéct sladkosti na naše společná putování, ale přidat i nějaké to grilované kuřátko, snad se ledy prolomí.

Když se hosté začali šikovat k odchodu, focení nebralo konce, každý se chtěl zvěčnit především s Hankou Bízovou, která je stále velice atraktivní dámou a je ochotna hovořit v našem úzkém kruhu o všem, naštěstí se přesvědčila, že s bulvárem rozhodně nespolupracujeme.

Svoji účast na našem srazu završila Hanka Bízová autogramem na stěnu, hned vedle své fotografie ze seriálu, dokonce má její podpis speciální barvu – červenou, aby se odlišila od pánů, kteří se podepisují černě. Je nutno poděkovat asi všem, personálu za perfektní obsluhu a vstřícnost, přípravnému výboru za zvládnutí všech úskalí a hostům? Za to, že mezi nás zavítali a speciálně panu doktoru Ivo Niederlemu, jehož černý humor nelze než obdivovat. Na závěr zmíním jednu repliku na Vladimíra Brabce. Nad místem, kde seděl pan Brabec, je urna plukovníka Kaliny, Ivo Niederle ho požádal, aby mu podal tu urnu, že se necítí dobře… Kdo z nás by nechtěl mít tolik humoru v dvaaosmdesáti letech?

Po odchodu hostů proběhla soutěž, kterou pro členy fanklubu připravil pan předseda, spočívala v tom, kdo ve správném pořadí a nejrychleji vyjmenuje všechny díly. Mnoho lidí se raději nezúčastnilo, zbabělci (platí to i na mne) se báli, že si trhnou ostudu. Pan předseda samozřejmě vyhrál, ale zachoval se naprosto správně, když se výhry vzdal, vždyť zadání připravoval a mohl vše nacvičit, o to víc je třeba vyzdvihnout výkon Petra z Ostravy, zadání neznal a vyjmenoval díly ve správném pořadí za 25 vteřin, úžasný výkon, který je zaznamenán na videu. Druhé a třetí místo? Samozřejmě obsadily dámy. Pořadí je patrné dle velikosti fotek, které byly oceněním výkonů… Tak jen pro pořádek, jedná se o Hanele a Lídu, aby i ti, kteří nás neznají věděli.

Co si přát víc, vše se vydařilo, koho výroční schůze zklamala, tomu není pomoci a koho nadchla? Tak za rok zase naviděnou…