Velké jarní putování 27.4.2013

Jak se tak zpívá v té vánoční písni: „Po roce Vánoce, Vánoce, přicházejí…“, tak fanklub může zpívat: „Po roce Velké jarní putování přichází…“. Ano, máme za sebou další jarní výlet po stopách natáčení seriálu. Loni jsme zamířili premiérově na sever od Prahy, letos jsme vyjeli opět na jih, většinou do námi již prověřených destinací. Dubnový termín pro pořádání této akce se opět osvědčil, počasí již není zimní a velké horko je ještě také daleko. Bylo to tak i nyní, konkrétně v sobotu 27.4. Jak byl hned ze začátku jasný termín, tak o cestovním plánu probíhala na fóru ještě čilá diskuze. Přeci jen na jih od Prahy je míst natáčení hodně, tudíž bylo naším cílem toho stihnout objet co nejvíce. Start byl naplánován na 9:00, opět z již tradičního místa, kterým je náměstí v Praze-Zbraslavi. Zde se sešla skupina A, druhá skupina B měla za úkol čekat na prvním místě natáčení, na parkovišti u mostu v Benešově. Něco po deváté hodině se tedy vypravila naše kolona čítající čtyři vozy ze Zbraslavi směr Benešov. Cesta proběhla bez problémů a před desátou hodinou jsme se sjeli všichni na zmíněném parkovišti.

Zde čekal již dr. Veselý s jasným.sokolem a pplk.Žitný s panem pokladníkem. Ti se dostavili stylově s žigulíkem VB a mile tak ozvláštnili naší kolonu při dalším putování. Nakonec přijela i Hanele, která dorazila vlakem z Třeboně. Všichni jsme se přivítali a po menším okukování „žigula“ jsme popošli přes most, kde je hned první místo natáčení, kterým je most přes železnici v Benešově. Místo se objevuje v díle Pán ze Salcburku, kdy zde Rudi Lorenc zmizí německému vozidlu. Předseda měl s sebou i přenosný přehrávač, takže proběhlo srovnání se seriálem a ujasnění si detailů. Většina projekce byla v tomto putování zajímavá hlavně pro naší nastupující generaci, tedy větší děti členů fanklubu. My, staří mazáci, to máme přeci jen nakoukané, takže víme o co jde. A že jsme s sebou děti vzali… Malej Míra měl oba potomky, Lída s Michalem taktéž, po jednom pak předsedovi a Bláha s Jiřkou, i když dvouletí kluci ještě seriál moc „nežerou“:-). Takže po setkání v Benešově následoval přesun na další „štaci“, kterou byl jen kousek vzdálený Amber Hotel Konopiště. Tady se setkal v posledním díle Sachs s překupníkem Kuffou. Po menším zdržení dorazil i agent Bláha, který nabral poněkud opačný směr, než měl. Mezitím si naše skupinka obhlédla celé místo, neznalým připomněla obrácené číslování pokojů, než je vidět v seriálu a vše si pustila pro srovnání na přehrávači. Poté jsme opět naskočili do svých vozů a vyrazili směr zámek Líšno, kde se v zahradě proháněli Vyznavači ohně a prchal zde Rudolf Mauer v Rubínových křížích.

V naší koloně opět zářil esenbácký žigulík, jistě se nejeden protijedoucí řidič minimálně pousmál. Na místě jsme pak chvilku počkali na auto malého Míry, který špatně odbočil a poté jsme již komplet vyrazili k bráně do zahrady zámku. Malí prckové Dominik a Dan předvedli hysterickou scénu s názvem „Hádka o motorku“. Neboli, když má jeden odrážedlo, chce ho i druhý. Holt to musíme příště zařadit i do plánů, aby měl každý to svoje. Na co všechno ještě musí rodiče myslet:-)? V zahradě zámku Líšno na nás nečekalo žádné překvapení, vše je zde stále stejné. Zámek asi zatím nikdo nekoupil, nicméně interiér stále není přístupný. Zahrada nedoznala žádných změn, snad jen altánek, který byl kdysi velmi obtížně přístupný, je dnes prakticky otevřený. Asi zapracovala všetečná ruka vandalů. Přešli jsme na druhou stranu zahrady k altánu, kde našli Zeman s Vydrou oběšeného Wintera a opět si pustili projekci. Na místě je i velká vypuštěná nádrž, ideální místo, kam odložit děti:-). Břeh je vyvýšený a děti tak nemají kam utéct. My ale nejsme Herodesové, takže si mrňousové trochu zaběhali a pak jsme je vytáhli ven. Celý zámek jsme nakonec dokola obešli. Při odchodu ještě děti musely nahlédnout na jakéhosi přístavku u hlavního vstupu, především minipředseda se toho hodně nahlas dožadoval. Na druhou stranu Ondra, potomek malého Míry, udivoval náš kolektiv zajímavými dedukcemi:-). Holt co všechno může napadnout zvídavou dětskou duši. Než jsme se odebrali na další místo, proběhla ochutnávka výtvorů našich drahých poloviček. Každá z nich předvedla svůj výtvor a nám nezbylo nic jiného než konstatovat, že mají své buchty sakra dobré:-). Po občerstvení jsme tedy nasedli do vozů a vyrazili na další cestu.

Cílovým místem byla Jistebnice, kde se točila scéna do Bestie a do dílu Vrah se skrývá v poli. Kolonu vedl malej Míra a jeho navigace, která je často až moc chytrá. Tudíž nás vedla nejkratší možnou cestou přes různé Prčice, a to doslova. Ale šťastně jsme nakonec na místo dorazili. Přímo na náměstí se zde všechno točilo, takže jsme se vydali ke kašně, kde v Bestii fotograf jakoby inscenuje dívku do pozic pro focení, ale zatím pořizuje snímky procházejícího poštmistra. Zkusili jsme si to také naaranžovat a výsledek se myslím povedl. Druhé místo jsme jen tak obhlédli, je jím vstup do služebny v desátém díle. Náhoda tomu chtěla a našeho počínání (a hlavně i žigulíku) si všiml procházející pán, který je jakýmsi zdejším správcem věže, tyčící se nad městem. Slovo dalo slovo a část naší skupiny se vydala s pánem a vystoupala až nahoru. Pohled to byl jistě pěkný a náš výlet tím dostal punc originality. Po sestupu zpět na zem jsme rozhodli o zastávce na oběd. Zvolili jsme Prčice včetně stejné restaurace, jako před čtyřmi lety. Tady jsme nasytili hladové žaludky a spláchli prach z cest, malí prckové nás jako většinou ani nenechali pořádně vydechnout.

Po obědové pauze se naše kolona dala opět do pohybu, dvě poslední auta poněkud jiným směrem než měla, takže jsme chvilku čekali až se sjedeme. Pak jsme již komplet nabrali směr do Vojkova, seriálové to Plánice. Opět zde „zabodovala“ navigace a vedla nás nejkratší cestou, bohužel tyhle mašinky neukazují, po jakém povrchu ta cesta vede, takže jsme si chvílemi připadali, že jedeme na tankodromu na konec světa. Ale nakonec jsme do cíle dojeli a i tlumiče pérování to zvládly. Ve Vojkově na nás opět nečekalo nic překvapivého, jen ten tlampač, který v desátém díle instaluje Karel Mutl, a který tu donedávna ještě byl, již zmizel. Asi již není třeba pokrokových písní. Náš příjezd vzbudil opět zájem, hlavně díky žigulíku, takže se k nám připletl jakýsi ovíněný pán a chtěl se svézt. My nejsme sobci, proto pan pokladník zájemce provezl. Ale trochu se bojím, že kdyby je zastavila hlídka a dala fouknout pokladníkovi, chudák by jistě něco nadýchal jenom z těch výparů, co mu tam pouštěl ten domorodec. Ale vše dobře dopadlo. Na žádost kolegy plukovníka jsme zkusili natočit scénu příchodu vesničanů na kázání. Vzešla z toho slušná amatérština, ale co chcete bez dokonalé přípravy. Nakonec jsme ještě zašli na skok k baráku Svobodových a ověřili místo se seriálem. Pak jsme již dali Vojkovu sbohem a pokračovali v naší cestě.

Kolem dalšího místa, kterým byla Kosova Hora, jsme vlastně jen projeli i z důvodu časových. Ono není skoro o co stát, zde totiž Honza v prvním díle sbíhá domů po louce. Navíc je to hned u silnice a parkování na krajnici, navíc i s dětmi s sebou nese určitá rizika. Takže jsme jen zlehka zamávali a putovali dál. Následovala víska Chlum u Nalžovic, kde se točilo do Křížové cesty. Především příjezd ke kostelu a venkovní scény s Bláhou, který si jde vyzvednout zásilku za obrazem. Odbočku do Chlumu jsme málem minuli, ale vše dobře dopadlo. I když asi byli kolemjedoucí řidiči z našich kouzel za volanty poněkud překvapeni. Kostel s obrazy Křížové cesty byl tradičně zavřený, takže jsme omrkli alespoň hřbitov a caparti se trochu proběhli. Na DVD jsme si ujasnili kudy to Bláha vyšel a kam pak zašel a tím jsme vyčerpali možnosti místa.

Následoval přesun jen o kousek dál a zůstali jsme ve stejném díle. Na hlavní silnici jsme zastavili u odbočky do vísky Křepenice. Zde vystupoval na začátku dílu Michálek z autobusu a bavil se s řidičem. My jsme si scénku pustili a ujasnili si, kam pak šel dál a odkud se mohl dívat na Krásné Pole. Poté jsme opět nasedli do vozů, protože místa na parkování tu moc nebylo a srovnat kolonu šesti vozů není jednoduché. Přejezd na další místo nám trval jen pár minut, jednalo se totiž o Cholínský most. Ten si zahrál ve čtrnáctém dílu, kdy se zde míjejí auta Bezpečnosti a Jiřky s naloženým Bláhou. Na moment jsme tedy zastavili a shlédli pro srovnání záznam na DVD.

Opět jsme pak všichni zasedli do vozů a nabrali směr Nový Knín, kde se nachází místo z prvního dílu. Jde o hraniční přechod mezi sovětskou a americkou zónou a Prágr zde chce přejet s UNRA transportérem. Potkala nás ale malá komplikace, k místu se nedalo dostat tradiční cestou z důvodu opravy silnice. Zde zaúřadovala navigace dr. Veselého a na místo jsme se dostali z druhé strany, přesně jako sjížděl hostinský Prágr. Následovalo již tradiční srovnání se seriálem, i když děti to už moc nezajímalo, raději se proběhly po louce. Na tomto místě se nakonec odpojili dva vozy, předsednický a Bláhův. Malý kluci už toho měli přeci jen dost a vzteklost z neustálého vystupování a nastupování dostoupila vrcholu. Stejně tak i trpělivost dospělých, takže proběhlo rychlé loučení a kolona pozbyla dva vozy. Ostatní nabrali směr železniční přejezd v Malé Hraštici, který si zahrál v desátém a pětadvacátém díle.

I zde proběhlo tradiční obhlédnutí místa, bohužel už bez obrazového srovnání, protože předseda si již přehrávač odvezl. Po návštěvě přejezdu jsme se rozloučili s Lídou, Michalem a jejich dětmi, tedy s Plzeňskou sekcí. Odpojil se i malej Míra s dětmi. Zůstal tedy vébácký žigulík a „Audina“ dr. Veselého. Oba vozy nabraly směr bydliště plukovníka Žitného, navigace se chopil doktor Veselý a opět se ukázalo, že nejmodernější technika má někdy své mouchy. Navigace nás neomylně naváděla na centrum Prahy, čemuž žigulík VB na poslední chvíli zabránil. Předjel všechno co mu stálo v cestě na dálnici a donutil doktora Veselého odbočit alespoň na Zbraslavské náměstí. Zdánlivě bylo vše v pořádku až do potvrzení správnosti prohlášení pana plukovníka, že „tady už to zná…“. To ovšem platilo pouze do první křižovatky. Přitom stačilo od přejezdu v Malé Hraštice nabrat směr Čísovice, neboli seriálové to nádraží v Bestii a přes Bratřínov a Davli přejet na druhý kopec a pak by to byl jen kousek. Holt znalci zdejších míst – předseda a malej Míra již nebyli přítomni, takže to takhle dopadlo. Nakonec skupina zapojením všech selských rozumů pokračovala správným směrem, až se objevila myšlenka překvapit pana Jelínka na jeho statku. Slovo dalo slovo a po několika kilometrech deštěm zmáčené cesty dorazila na místo. Plukovník zavolal panu Jelínkovi způsobem sobě vlastním: „Dobrý večer, Mistře, tady plukovník Žitný, stojíme u Vás“, a za několik okamžiků nás pan Jelínek přivítal. Po úvodním přivítání a osvětlení naší návštěvy proběhlo i předání tekutých darů, které by se dalo nazvat „Best Of Morava“, načež nás pan Jelínek pozval k sobě na malou degustaci a na pravý esenbácký kafe. Opět jsme museli ocenit jeho smysl pro humor, kdy po našem komentáři, jak jsme rádi, že se taky dostaneme do příbytku slavné osobnosti, pan Jelínek odvětil: „A kde je nějaká slavná osobnost“?

Posedělo se družně asi hodinku a pak přepadovka nabrala konečně směr plukovníkův dům. Pro nepřízeň počasí se nakonec grilovalo v troubě, ale na kvalitě připravených pokrmů to nijak neubralo. Nechyběla ani tradiční projekce – střihli jsme si Hon na lišku a Bestii a po půlnoci zalehli do připravených postelí. Kolegové z Moravy nabrali kolem čtvrté ráno směr domov a ostatní se po ranní kávě navrátili zpět ke svým rodinám. Toto je oficiální verze zakončení u plukovníka, ještě existuje jedna verze, ale ta je pouze pro členy fanklubu:-). Nezbývá než hodnotit tento výlet jako jeden z tradičně vydařených a těšit se na další.