Tatranské pastorale – díl 22 – cikánská koliba

V pravej cikánskej kolibě, kde si Honza Zeman coby komparsista s režisérem Novákem dali na usmířenou džbánek Tokaje a podebatovali na téma Dichtung und Wahrheit (jde o název autobiografické knihy Johanna Wolfganga von Goethe z roku 1833 a volný překlad nám nabízí samotný seriál – poezie a pravda) si podobný džbánek nikdo nikdy z nás nedá a nikdo z nás zde již ani nepodebatuje. Koliba lehla popelem někdy v průběhu osmdesátých let minulého století a dohledat o ní jakékoli údaje je téměř nemožné. Miro nás na toto upozornil, ale věřil jsem že když důkladně prohledám web není možné nějakou zmínku nenajít, bohužel to možné je. Můžeme se jen domnívat, že požár způsobilo otevřené ohniště v kolibě, nějaká bujará oslava, ale to vše jsou pouze domněnky, ne vše se dá objasnit a třeba se časem podaří narazit na nějakého pamětníka, který pomůže naznačit.

Koliba se nacházela nad Starým Smokovcem směrem k Bilíkově chatě, hledání místa je složité, pro neznalého téměř nemožné, doporučuji použít navigaci, na místě samém jsou patrné základy koliby a také okolí odpovídá tomu, co bylo v seriálu, místo pro lavičky se stolkem…

Muselo to být hezké místo k posezení pro návštěvníky Tater a městečka, nad kterým se koliba nacházela. Starý Smokovec je nejstarší, dle mnohých i nejkrásnější, osadou Slovenské části Vysokých Tater, leží na úpatí Slavkovského štítu a je vlastně administrativním centrem. Sídlí zde městský úřad obce Vysoké Tatry, centrum Tatranské horské služby a počet hotelů, penzionů, cestovních agentur, půjčoven sportovního náčiní spočítat by byla práce na dva dny. Současně je Starý Smokovec důležitým uzlem dopravních cest, lze zde z Tatranské elektrické železnice přestoupit na lanovku na Hrebienok, což je téměř ideální místo pro túry po Vysokých Tatrách, při naší návštěvě jsme tedy byli ubytováni velice strategicky, Bilíkova chata leží pár stovek metrů od Hrebienku. Historie Starého Smokovce sahá až do 18. století, v roce 1793 zde byla zbudována lovecká chata a horáreň a světe div se, za pět let zde začalo fungovat rekreační letovisko, je tomu tak dodnes. Vysoké Tatry jsou převážně doménou zimní rekreace, lyžařských možností je zde neúrekom, ale ani v létě se zde člověk nudit nemůže, pro trochu zdatné cyklisty jsou zde vyjížďky k pohledání a zmiňovat nekonečnou možnost pěší turistiky by bylo házením hrachu na stěnu. Pokud navíc je štěstí na počasí, které my jsme neměli, je k vidění přenádherná přírodní scenérie a hlavně, našinec se zde domluví česky, lidé v Tatrách se češtině vůbec nebrání a velice dobře jí rozumějí a jsou rádi, že my rozumíme jim.

Omlouvám se, že fotek z místa je tak strašně málo, ale ono bohužel již opravdu není co fotit, navíc ještě za jednu z fotek děkuji objeviteli místa Mirovi.

Oživeno 6.12.2019: Toho dne jeden z uživatelů Facebooku vložil do skupiny fanoušků seriálu dobové fotografie skutečné koliby, která sloužila filmařům pro natáčení. Dovolil jsem si je vypůjčit a přiložit k našemu článku pro srovnání. Tímto tedy děkuji uživateli Juraji Hubovi a zároveň přetiskuji jeho informace z té skupiny:

Niečo z publikácie Retro Vysoké Tatry a k nášmu obľúbenému dielu Tatranské pastorále. „V 60. rokoch 20. storočia prišli do módy vinárne v štýle „zbojníckych kolíb“. Zariadené boli ako „slovenské izby“. Z materiálov prevládalo drevo, nesmeli chýbať dekoračné ľudové výrobky, k tomu ladilo oblečenie obsluhujuceho personálu a o dobrú náladu hostí sa postarali aj obľúbené cigánske kapely. V roku 1963 dal Interhotel Tatry postaviť Zbojnicku kolibu (v správe Grandhotela) nad Starým Smokovcom. Bolo to zariadenie I. cenovej skupiny pre 30 návštevníkov. V centrálnej časti vinárne bolo ohnisko, na ktorom sa pripravovali jedlá na ražni. Drevená koliba v jednu novembrovú noc 1983 úplne vyhorela. Príčinu sa nepodarilo objasniť. Mohol ňou byť uhlík z ohniska, ale medzi verejnosťou sa šírila informácia, že požiar bol založený zámerne, ako reakcia na hlučné správanie návštevníkov koliby vracajúcich sa v neskorých hodinách do Starého Smokovca. Zbojnícka koliba nebola obnovená a miesto kde stala, pripomína len Žabie jazierko, pri ktorom posedavali počas letných večerov hostia tejto rázovitej vinárničky.“