Setkání v Libčicích 14. – 15. listopadu 2009 – valná hromada

Po roce vánoce… v našem případě tedy výroční schůze fanklubu připadla opět na osvědčený termín v půlce předposledního měsíce roku – na 14. listopadu 2009. Stejně jako rok předtím se tato velká sláva konala v Restauraci Na Koupališti městečka Libčice nad Vltavou.

Předvoj byl tvořen již v pátek večer panem pokladníkem, který se pokusil nainstalovat vše potřebné k technickému zajištění akce, především audio-video techniky. Ne vše se zdařilo a bylo potřeba některé věci doladit ještě v sobotu dopoledne. Vadou na kráse zapojení zůstala nemožnost propojit některý z počítačů s projektorem, takže se z hlediska video ukázek muselo dost experimentovat, ale ani tato skutečnost nemohla nic ubrat na kvalitě celé akce a nepozorný divák si ničeho ani nevšimnul :-).

Na náš sraz přijali pozvání dva hosté, oba z kategorie nejvzácnějších. Již potřetí se mezi nás rozhodl zavítat představitel seriálového majora Hradce, herec Rudolf Jelínek a nově se nám podařilo zajistit účast legendy mezi kaskadéry, pana Jaroslava Tomsy.

Vzhledem k tomu, že oba hosty bylo nutné přivézt každého z jiného koutu, tak skupina A ve složení malej Míra, Hombre a Olga Halámková si vzala na starost dopravu pana Tomsy. Dorazili na sraz společně s ním, po jistě příjemném začátku, kdy se host nejprve projevil také jako vzorný hostitel a celou skupinu pozval k sobě domů, kde se chvíli zdrželi jak prohlídkou relikvií v domě slavného kaskadéra, tak uvítacím drinkem a do Libčic vyrazili s určitým zpožděním. Skupina B ve složení pan Černý vyrazila pro pana Jelínka z Libčic v době, kdy se tam již začali scházet první hosté, takže také opožděně. Naštěstí svižnou jízdou cestou na sever a poté při návratu do Libčic, kdy se pan Jelínek projevil jako skvělý navigátor díky znalosti všemožných zkratek, se ztrátu podařilo dohnat a krátce po druhé hodině jsme mohli majora Hradce přivítat mezi námi.

To již byl celý velký stůl téměř obsazen a po krátké chvilce, kdy dorazil i pan Tomsa se skupinou A, jsme byli již téměř kompletní. Na pár opozdilců jako knihomol, VHS a podobně…budiž jim omluvou, že to mají nejdál a cestou na sraz provedli zastávku, aby si zapůjčili fotoalba dvou filmů.
Na srazu se tentokrát objevilo docela dost nových tváří, takže účast byla větší než kdokoli z organizátorů setkání očekával, hosté takového kalibru táhnou, s tím se nedá nic dělat.

Úvodním přivítání obou vzácných hostů i všech přítomných si vzal na starost Hombre a poté se již rozběhlo povídání spojené s ukázkami rolí pánů Jelínka i Tomsy jak v seriálu, tak také v jiných filmech. Od obou jsme se dozvěděli spoustu nových informací k jejich tvorbě, rolím, ale také o vztazích k některým hereckým kolegům a podobně. Oba přesně vysvětlili, jakým způsobem je nutné točit „bojové“ scény, tak aby to příliš nebolelo a současně, aby divák neměl pocit, že to je nějaká kašírka. Celé odpoledne i večer bylo k dispozici skvěle připravené občerstvení v podobě gulášku a studených mís, které zajistila kuchyně restaurace z přebytku hospodaření fanklubu, loni prostě v tomto udali pánové Černý a Rajman ten správný směr :-).

Celé odpoledne uběhlo neuvěřitelně rychle a najednou byla venku již tma, první účastníci se rozcházeli a pánové Jelínek a Tomsa ty, jež zůstávali, bavili dál svými historkami v již velice neformálních rozhovorech.
Oběma hostům se mezi námi líbilo natolik, že volba předsednictva a revizní komise fanklubu neprobíhala, jak bývá zvykem, samostatně, ale volilo se jednotlivě v průběhu již velice uvolněného rozhovoru. Pan Jelínek nás opustil kolem 20 hodiny před vyhlášením nového vedení fanklubu, které nedoznalo výrazných změn, pouze v revizní komisi byl kolega Rajman nahrazen malým Mírou, což zasvěcené přítomné nemohlo příliš překvapit.

Následně již plynul krátký večer velmi příjemnou zábavou spojenou s hudební produkcí, do níž se aktivně zapojil i pan Tomsa, který vystřihl na foukací harmoniku boogie i blues za doprovodu Fredyho kytary. Po desáté večer nastalo loučení i s druhým z hostů a poté již vytrvali jen ti, kteří v Libčicích přespali, ostatní se plni dojmů rozjeli do svých dalekých či blízkých domovů… a že je na co vzpomínat. Takže přátelé – zase za rok… a uvidíme kde, třeba pro nás někdo připraví překvapení v tom smyslu, že pomůže se zajištěním celé akce, ostatně nějaký ten kritik našeho počínání se také našel :-).

P.S. autor článku se omlouvá všem dalším fotícím, že téměř jako vždy dal sobecky přednost převážně své vlastní práci, to je ta zatracená ješitnost…