Romance o nenápadné paní – díl 13 – Smíchovské nádraží

Honza Zeman Místa natáčení 8. 11. 2008 | 0

Nádraží Praha-Smíchov je jedno z významných nádraží v Praze. Nachází se ve čtvrti Smíchov a je napojeno na stanici žluté trasy B pražského metra Smíchovské nádraží. Před samotnou nádražní budovou jsou zastávky tramvají a terminál autobusů pražské integrované dopravy do blízkých částí Prahy i do oblastí Praha – Zbraslav, Mníšek pod Brdy a Štěchovice, vlastně pro zemanovce velice důležité to destinace.

Smíchovské nádraží zajišťuje vlakové spojení z hlavního města především ve směru na Plzeň a Písek. Má však také ještě oddělené tzv. severní nástupiště (v jízdních řádech je vedené jako samostatná stanice), které slouží pro železniční trať známou jako Pražský Semmering. Ze služebního hlediska se železniční stanice Praha-Smíchov dělí na tři obvody: osobní nádraží, společné nádraží (kam patří i severní nástupiště) a seřadiště.

Nádraží Praha-Smíchov zahájilo provoz v roce 1862. Tehdy to byla konečná stanici České západní dráhy z Plzně do Prahy. Nádraží se jmenovalo „Praha (Česká západní dráha)“.V roce 1872 se do stanice napojila trať Buštěhradské dráhy z obce Hostivice. V tomtéž roce byla dokončena Pražská spojovací dráha která vedla přes vltavský železniční most a stanici Vyšehrad až na hlavní nádraží a Hrabovku. Tato dráha se až do roku 1888 používala pouze pro nákladní dopravu. V roce 1873 byla uvedena do provozu trať Pražsko-duchcovské dráhy z Berouna přes Rudnou. Od roku 1895 se stanice nazývala „Smíchov“, v letech 1909 až 1920 pak „Smíchov státní nádraží“. Mnoho desítek let bylo nádraží známé jako „nádraží Západní dráhy“ nebo krátce „Západní nádraží“. Takto byly označeny i zastávky pražské městské dopravy.

Původní odbavovací budova z 19. století ležela o něco severněji. V letech 1953 až 1956 byla původní odbavovací část nádraží zbořena a nahrazena novou budovou. Nad návrhem této nové budovy se sešli dva architekti, o kterých se dá bez nadsázky říci, že nemají daleko k českému filmu.

Prvním z nich byl architekt Jan Zázvorka (21. 1. 1884 – 27. 5. 1963), žák Jana Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1901 – 1906, v Kotěrově ateliéru byl poté zaměstnán od roku 1906 až do první světové války. Z jeho nejvýznamnějších děl nelze opomenout dva památníky – pomník zborovské bitvy u ukrajinského Zborova a druhým, který my Pražané máme na očích hodně často, je monumentální Národní památník na vrchu Vítkově v Praze-Žižkově, který navrhl včetně interiérů a jehož realizace proběhla v letech 1929 – 1932, perličkou je, že k práci na tomto svém stěžejním díle byl přizván ještě jednou a to v době, kdy se památník přetvářel v mausoleum. Co se týká jeho blízkosti k filmu, mnohým již vše prozradilo jméno, ano jde samozřejmě o otce filmového architekta Jana Zázvorky a herečky Stelly Zázvorkové, která se představila i v seriálu jako Berta v díle Bestie.

Druhým spoluautorem budovy nádraží je přední architekt české moderny Ladislav Žák (25. 6. 1900 – 26. 5. 1973), vystudoval malířskou školu AVU a až po několika letech studoval architekturu na Škole architektury AVU u profesora Josefa Gočára. Proslavil se trojicí vil ve známé funkcionalistické obytné kolonii Baba v Dejvicích. Styl Žákových vil je nazýván aerodynamickým nebo také nautickým funkcionalismem a patří k nejlepším a výtvarně nejušlechtilejším funkcionalistickým stavbám u nás. Z jeho návrhů jsou nejvýznamnější ony vily v kolonii Baba – Vila Hugo Zaorálka, Herainova vila a Vila Čeněk a dále potom především nejvýznamnější stavba Vysočan 20. století, vila spolumajitele továrny Avia, inženýra Haina. Poté již v roce 1935 proběhla realizace rodinného domu Martina Friče a aby to nebyla jediná stavba pro významné české umělce, následuje v roce 1937 vila Lídy Baarové, obě tyto stavby jsou typickým příkladem streamlined architecture neboli zaoblené architektury. Mimo vil je Ladislav Žák také autorem památníku v Ležákách.

Výrazný prvek výzdoby odbavovací haly nádraží Praha – Smíchov tvoří budovatelská freska od Richarda Wiesnera.

Dalších velkých úprav se nádraží dočkalo roku 1985 při napojení na metro. Tato skutečnost znemožňuje nafotit budovu nádraží tak, jak vypadala v době natáčení

Nádraží má velký význam pro zabezpečení dopravy do zaměstnání. Trať využívají i rekreanti, zvlášť k cestám do oblasti od Černošic do Srbska a na Karlštejn. Část kolejiště ustoupila v 90. letech 20. století rychlostní komunikaci, která spojuje tunel Mrázovka s Barrandovským mostem.

Nádraží je již od první poloviny dvacátého století přemostěno pěší lávkou spojující tuto část Smíchova (Nádražní ulici) s částí Smíchova u Radlic (Křížová a Radlická ulice). Ačkoliv lávka prochází přímo nad severním nástupištěm, schodiště umožňující příchod k nástupišti bylo dobudováno až v roce 2007.