Podzimní procházka Prahou po místech natáčení 2. 10. 2011

Nelze nevzpomenout loňskou podzimní procházku Prahou, která se uskutečnila 9. října 2010, mnoho z nás to považovalo za ojedinělý výstřelek. Omyl. Nebyl by to předseda, aby se z toho nepokusil udělat tradici, takže na 2. října naplánoval repete. Praha má tolik míst natáčení, že se samozřejmě nemuselo jít stejnou trasou. Tentokrát byl sraz nikoli na šestce, ale na pětce a na programu nebylo nádraží dejvické, nýbrž nádraží smíchovské.

Pokud někdo dorazil mezi posledními, nevycházel z údivu, kolik vidí známých i neznámých tváří. Chtě nechtě jsem musel mít pocit, že se koná výjezdní výroční schůze s volbou, nebo minimálně, že bude předseda zadarmo rozdávat předvolební guláš. Ani jedno, jen byl o procházku po pražských místech natáčení takový zájem. Tolik se nás nesešlo ani na již tradičním jarním putování a počet účastníků lze opravdu přirovnat jen k setkání s některou z hereckých hvězd seriálu, nebo zmiňovaným výročním setkáním.

Smíchovské nádraží, pardon oficiálně nádraží PRAHA – Smíchov, kde bylo místo našeho pozdně ranního srazu, je samozřejmě stěžejním místem natáčení třináctého dílu seriálu „Romance o nenápadné paní“.

Byla pořízena fotografie kompletní skupiny poté, co byly sešikovány dětské kočárky (ten pán na fotce se dvěma koly vypadá, jako by patřil k nám, nedopatřením) a začalo se obhlížet. Již v hale se nejzapálenějším badatelům a detailistům (co se týká míst natáčení) podařilo přes tradiční počáteční rozpory rozklíčovat, která že kasa byla kterou, čísla pokladen v seriálu samozřejmě neodpovídají realitě, vždyť jich tam ani tolik není, ale kresba v „mramorovém“ obkladu vše potvrdila.

Následně jsme přešli na peróny, abychom si prohlédli, kde že to frája ze Slivence parkoval svůj motocykl a kde Jan Zeman zachránil před skokem pod vlak Evu Vondrovou. Na závěr jsme prohlédli dokonale okolí smíchovského nádraží, neb zde již zmíněný Eda Sojka téměř srazil staršinu Malinu, když převážel věci Evy Vondrové. Naštěstí byl čas posunut z 11 hodin na tři čtvrti na deset, jen na nádraží jsme se zdrželi celou hodinu a vyrazili vstříc místům z osmého dílu seriálu s názvem „Strach“.

Již při přesunu na železniční most nešlo přehlédnout, kterak si malá Dianka oblíbila malého Fredyho. Ani mu nechtěla dovolit vézt se v kočárku, ale trvala na tom, aby s ní šel za ruku, v průběhu dne to několikrát způsobilo brek na obou stranách, na straně Dianky, když Fredy utekl do kočáru a na straně Fredyho, když mu to nechtěla dovolit. Při této zmínce mě tak napadá, jak ten čas letí… Jako by to bylo včera, co jsem umístil na fórum našich stránek fotku malého Fredyho, samozřejmě Michala, když se narodil a jeho šťastný táta mi foto poslal. Vida, nebylo to včera, už Michala uhánějí holky :-).

Před půl dvanáctou jsme doputovali na železniční most, pod kterým (na levém břehu Vltavy) kriminalisté našli sanitku v dílu „Strach“. Místo se vlastně nezměnilo, jen ty stromy za těch čtyřicet let hodně vyrostly. Prohlédli jsme, zkonzultovali, povšimli si, že nedaleko odsud je dům péče o matku a dítě, kde se narodila malá Liduška Zemanová, takže Honza mohl zaskočit na návštěvu pěšky, je to deset minut rychlejší chůze. Nás nečekala porodnice, ale záchranka.

Po železničním mostě jsme přešli na pravý břeh Vltavy a po náplavce, přes Palackého náměstí, kde naštěstí nebyla žádná demonstrace hurá do Václavské ulice, kde se nacházela záchranná služba v osmém dílu. Palackého náměstí i tak mohlo některé účastníky zaujmout, nabídlo srovnání historické tramvaje, která jezdí pražské okružní jízdy s nejmodernějším modelem od plzeňské Škodovky T15 ForCity.

Dnešní garáže jsme prohlíželi tak důkladně, že to některé řidiče vyjíždějící ven, nebo zajíždějící dovnitř to muselo uvádět do stavu velice blízkému tomu, že by více potřebovali tu záchranku, než ty garáže. Záchranku potřebovali také někteří z nás, zvláště Olina, při pohledu na nabídku služeb ve vývěsce, i takto se dá zacházet s českým jazykem.

Dalším místem putování měl být bar z osmnáctého dílu „Bílé linky“, v tomto baru si Jirka Hradec zatančil s Hankou Bízovou, při čemž je fotil Zbyšek Broniewski. To znamenalo přejít Vltavu opět na její levý břeh. Dokonalé babí léto nám poskytlo překrásný pohled na Pražský hrad z Jiráskova mostu… Abych se vlastně zmínil o počasí. Když kolega předseda toto putování svolával, dovolil si drze napsat „Počasí jsem objednal luxusní“, není nad to, když slovo předsedy platí a že platilo je snad jasné z fotek. Ti, kteří ranní chlad, neabsolvovali jen v triku a kraťasech, velice brzy odkládali nadbytečné svršky. Jo není nad krásné, luxusní počasí, když už bylo objednáno. Před Jiráskovým mostem byla chvíle zdržení, ne pro naše putování, ale kvůli filmu „Kulový blesk“ – někde tam je totiž ten balkon, na kterém Josef Abrhám konstatuje, že se mu odtamtud nebude chtít, až bude starej. Ani předseda však nedokáže ukočírovat přesný program. Na Smíchově se část výpravy rozhodla opustit ostatní, aby se podívali, kde že to stála ona samoobsluha ze seriálu „Žena za pultem“, někteří to sice přešli a pádili zpět směrem k nádraží PRAHA – Smíchov, jako by si chtěli již absolvované zopakovat.

Téměř všichni jsme se sešli až u baru z dílu „Bílé linky“, dnes je zde UNICEF, v interiéru nezůstal kámen na kameni, či lustr na lustru a že jich tam bylo, ale madlo na dveřích je stále totéž, na které sahal Jirka Hradec, když z baru vycházel. Nafoceno a rychle za dámou s erbem.

Chvíli jsme se dohadovali, kudy se ke dvěma sídlům družstva Jupiter (Maltézské náměstí, Lázeňská ulice) ze šestnáctého dílu dostat, nakonec zvítězila varianta znalce. Pro všechny ostatní normální varianta, ne tak pro mladšího ze synů Lídy, který v den putování slavil své druhé narozeniny. Přeháňka nebyla žádná, ale Helichova ulice byla zjevně krátce před našim příchodem kropena. Nejmladší plzeňský zemanolog svoji zálibu v loužích předvedl již při jarním putování, nyní jedinou (asi ten den v celé Praze) si vybral k vyvádění a zde se nalezla voda na jeho mlýn, stačila jedna jediná louže a svedl k dovádění i staršího bráchu. Ještěže malej předseda neumí chodit, by tam dováděli všichni.

Opozdilci, kteří to vzali oklikou, málem na Smíchovské nádraží se konečně dostavili a tak jsme prohlédli místa, kde sídlil Jupiter, kde parkoval Rosenbaum a kde byl zatčen. Zde se projevil první odpadlík – malej Míra. Budiž mu ke cti, že na to předem upozornil a díky jemu byl posunut sraz o hodinu a čtvrt dopředu, naštěstí, jinak by byl závěr snad za tmy. Také jeho důvody byly pochopitelné, led je led a dorost je třeba vychovávat.

Před posledním přesunem přes Vltavu byla naplánována přestávka v nejmenovaném foodu. Někteří se najedli, Jiřka by řekla napapkali, Paní předsedová přebalila minipředsedu Dominika a kdo chtěl, se občerstvil, dle fotek měl chuť i minipředseda.

Karlův most byl v záběrech ze seriálu také, konkrétně díl „Mědirytina“, nafotit to je neřešitelný problém, a filmovat tam dnes? Velice drahá záležitost, aspoň doufám. Předsednický pár si nekoupil žádný kýč (naštěstí) a někdo s mědirytinou tam nebyl, ale byl to záhul, přebrodit se davem turistů. Na rozhraní Karlova mostu a Smetanova nábřeží se s naší skupinou rozloučila část plzeňské sekce – Lída s manželem a dvěma synky, nemohli zažít pražské centrum.

Podívali jsme se na místa, kde poručík Láďa sledoval Lídu, aby následně nekupoval, ale zabavil, dále na místa, kde se mohla sanitka Jirky Hradce srazit s vozem bezpečnosti, který vezl Čadka na vlak do Varů.

Píši a musím uznat, že vždy budu vesnickým křupanem, kterého stará Praha stále fascinuje, škola na uhelném trhu (dnes pod lešením – i když jsem žádostiv (i profesně), co tam ti pánové stvoří), samotný trh V kotcích, který byl středobodem v dílu „Mědirytina“ a nedej bože, když jsme se dostali do filmu „Vrchní prchni!“. Restaurace „U dvou koček“ byla jedním z míst jeho eskapád… pro mne je tato restaurace směsí výčitek a obdivu. Točí se tam jedno z nejlepších plzeňských v Praze a taky jsme tam odsud kdysi jako študáci odešli (spíš utekli) bez uhrazení škod tam způsobených, jo hříchy mládí :-), stydíme se za ně, ale patřilo to k životu.

Po dobrém plzeňském – vydali jsem se dále, jen někdo by nejraděj zůstal. Kolegu Fredyho skoro musíme upozornit, že Míša zjevně ožívá v restauracích, bylo to markantní už u Donalda a u Koček? Tam by běhal kolem dokola ještě dnes, kdyby ho Fredy neodchytil :-).

Závěr putování po Praze asi zůstane vždy stejný, poslední procházka Jana a Lídy Zemanových, tedy z Bartolomějské na „Střelák“… V Bartolomějské se naplno vyjevily naprosto diametrálně odlišné problémy jednotlivých účastníků. Jak plukovník Žitný napsal na fóru: „Lituji, že malý Fredy celkem často odpíral malé Lidušce ruku“ Plukovník zde marně ženskou část výpravy lákal nechat se natáčet…. Jo problémy malého Fredyho – Michala a plukovníka Žitného jsou jdoucí proti sobě. Jeden musí odmítat, druhý marně láká :-). Nesobecky Malému Fredymu popřejme, aby nikdy marně nelákal.

Cestou jsme zmapovali všechna zákoutí a „Střelák“? Zastihli jsme jej v době, kdy zde byl Fish festival, jen jednoho zarazí, že by ochutnal rybu, ale na fish festivalu je tomu nejblíže drůbeží špíz… fuj. Nemáme rádi šmoulovanou bez šmoulího míče, tedy rybí festival bez ryb. Jinak to bylo pokoukání hlavně pro děti – dravci od poštolky až po orla skalního a i Míša se probral a vodil se z Diankou za ruce, konec dobrý – všechno dobré. Při vědomí těch kočárků a dítek? Přátelé nemějme strach o budoucnost našeho seskupení, třeba nás vystrnadí dřív, něž budeme chtít a bude to jen dobře – mládí vpřed.

Poděkování patří všem účastníkům:

Hombre, Blanka, Dominik, má i malou napodobeninu SPZ na kočárku a nezlobil, Lída s manželem a dva synové, 6529, Diana a dcerka Dianka, Fredy a syn Michal, malej Míra, Olga Halámková, Hanele, plukovník Žitný, Anglie, pan Černý a too nejlepší nakonec – Petr – jasný.sokol, smekněme, přijet do „Práglu“ na tuhle taškařici z Ostravy je hodno obdivu.