Ostatní zbraně v seriálu

Pistole

je krátká ruční palná zbraň. První pistole byly jednoranové a používaly černý střelný prach. V 19. století se objevily víceranové pistole a jako náplň se začal užívat nově objevený bezdýmný střelný prach. Oproti revolverům a jiným krátkým palným zbraním (např. derringerům) se moderní pistole vyznačují ve valné většině samonabíjecí konstrukcí. Prakticky všechny moderní pistole užívají horizontálně posuvný, blokový závěrový mechanismus.

Samotné slovo pistole pochází z českého píšťala, a užívá se od dob husitských válek. Husité byli první, kteří palné zbraně ve velkém měřítku používali. Slovo pistol se ve stejném významu používá i v jiných jazycích, ale existují alternativní teorie o jeho vzniku (ze starofrancouzského pistallo, tj. hruška u sedla, u níž byly pistole původně nošeny nebo podle toskánského města Pistoia).

Pistole podle druhů střelby

jednoranové – jedná se buďto o kapesní pistole pro sebeobranu, zvané též derringery (ty mohou být jednohlavňové, ale častěji dvou či čtyřhlavňové), a nebo naopak velké pistole na výkonné náboje (často i puškové) určené pro lov zvěře (ve státech, kde to povoluje zákon), či ke sportu.

samonabíjecí – po stisknutí spouště dojde k výstřelu a následnému samočinnému natažení náboje do komory a napnutí bicího mechanismu.

samočinné (automatické) – umožňující přidržením spouště střelbu dávkou.

Nejvýznamnějším výrobcem ručních střelných zbraní a tedy i pistolí v ČR je Česká zbrojovka a.s., Uherský Brod.

 

Browning HP 35

Brzy po skončení první světové války hledala francouzská armáda pistoli, která jí ve výzbroji dosud chyběla. K nabídce byla vyzvána také belgická zbrojovka FN v Herstalu, kde pracoval americký konstruktér J.M. Browning. Ten na zbrani pracoval od roku 1921 a po jeho smrti (1926) ve vývojí pokračoval jeho žák, belgičan Joseph Saivé. Ten dovedl vzor nazvaný High Power roku 1935 ke zdárnému konci. Byla to pistole s uzamčeným závěrem Browningova typu a dvouřadým zásobníkem s kapacitou 13 nábojů v rukojeti. Zbraň měla klapkové hledí s nastavením do 500 metrů a drážkou na rukojetí umožňující nasazení dřevěného pouzdra jako pažby.

V květnu 1935 zavedla belgická armáda pistoli Browning HP do své výzbroje a brzy následovaly velké objednávky z ciziny: z Číny, Peru, Litvy, Estonska atd. Do německé okupace Belgie se podařilo vyrobit 70 000 pistolí a Wehrmacht zde ukořistil 3433 pistolí HP 35. Zbrojovka FN pokračovala v jejich produkci pro potřeby německých ozbrojených sil až do osvobození v září 1944. Její válečná produkce činila 319 000 kusů.

Konstruktér J. Saivé uprchl do Anglie a pozdějí pomáhal rozběhnout výrobu pistolí HP 35 v Kanadě u firmy John Inglis v Torontu. Od února 1944 do září 1945 zde vzniklo 151 816 pistolí s označením No.1 Mk I s klapkovým hledím a No.2 Mk I s pevným hledím pro kanadskou, britskou a čínskou armádu. Po osvobození Belgie firma FN obnovila výrobu této pistole, která je neustále zdokonalována a dodává se jak domací, tak i desítkam zahraničních armád.

Ráže : 9 mm Parabellum
Zásobník : 13 nábojů
Délka : 197 mm
Délka hlavně : 118 mm
Váha: 0,94 kg
Úsťová rychlost : 354 m/s
Dostřel : 45 m (efektivní)
Výrobce : Fabrique Nationale d´armes de Guere (FN) Herstal Liege

Křížová cesta a Bláha

Konec velké šance a kufřík Bláhy

Dvouhlavňová brokovnice

Brokovnice je lovecká, sportovní, vojenská nebo policejní ruční palná zbraň střílející převážně hromadnou brokovou nebo jednotnou střelu (S-ball, Brenneke), čehož využívají ozbrojené složky. Má jednu nebo více hlavní s hladkým vývrtem. Bývá zpravidla dvouhlavňová (na dva náboje), s hlavněmi nad sebou (kozlice), nebo s hlavněmi vedle sebe (dvojka). První zmiňovaná je využívaná především při sportovní střelbě, přičemž na lov drobné zvěře, případně zvěře černé se používají obě. Další, jednohlavňové, můžou být jednoranné (jednušky), opakovací – pumpy, méně časté pak samonabíjecí nebo plně automatické. Samonabíjecí a automatické brokovnice mohou mít v zásobníku 3-8 nábojů.

Brokovnice má zvláštní způsob označování ráže. Kalibr neoznačuje průměr hlavně, ale počet olověných kulí stejného průměru vyrobených z jedné anglické libry olova (0,453 kg), které projdou suvně vývrtem hlavně (rozuměj „právě tak velkých, že projdou vývrtem hlavně“). Kalibr hlavně 4 potom odpovídá průměru vývrtu hlavně 23,5 mm, kalibr 10 průměru 19,7 mm, kalibr 12 průměru 18,5 mm, kalibr 16 průměru 16,8 mm, kalibr 20 průměru 15,6 mm, kalibr 24 průměru 12,7 mm. Výjimkou je ráže .410, což je 0,410 angl. palce (cca 12,25 mm). Nejrozšířenější je v Evropě kalibr 12, 16 a 20, v Americe 8, 12, .410. Ostatní, 4, 8, 10, 24, 28, 32 a .410 jsou poměrně vzácné. Kalibr 4 mají například vojenské signální pistole, i československé.

Zvláštním druhem brokovnice je Lupara – brokovnice s upilovanou hlavní, původně pohotová zbraň sicilských pastevců na obranu proti vlkům. Pro svou nenápadnost se stala oblíbenou zbraní mafie, pro tento účel se nabíjela směsí broků, zvířecí srsti a soli, měla za úkol zabíjenému člověku způsobit co největší utrpení. Používala se na Sicílii k Vendetě (krevní msta) a v USA mezi mafiány italského (sicilského) původu.

Bestie a příslušníci

Vrah se skrývá v poli a hajný Bosák

Fantova sniperka

Puška, kterou si Fanta vyrobil sám, ze zkušeností které získal jako zaměstnanec Brněnské Zbrojovky (lidově flintůvky).

Modrá světla – Leopold a Rosemarie

Revolver

Revolverové zbraně jsou součástí dlouhého vývoje víceranných zbraní. Na rozdíl od tzv. pepřenek, které používaly otáčivý svazek hlavní, revolver má jen jednu hlaveň a otáčivý válec s komorami. Revolvery jsou neodmyslitelně spojeny se Samuelem Coltem, který jako první patentoval a vyráběl použitelné revolvery. V České republice je slovo „kolt“ často synonymem pro revolver, ačkoliv revolvery vyrábí i mnoho jiných výrobců a naopak firma Colt s produkcí revolverů prakticky skončila a věnuje se jiným typům zbraní. Revolvery zůstávají stále oblíbené, i když byly postupně nahrazovány samonabíjecími pistolemi, obzvlášť tam, kde je důležitá velká kapacita zásobníku a rychlost přebití. První patent na revolver s válcem s komorami provrtanými skrz a používající plechové nábojnice obdržela firma Smith and Wesson pro salonní model ráže .22, od ní pak práva odkoupila firma Colt a r. 1875 začala s masovou výrobou „šestiraňáků“ (Sixshooter)- prakticky shodných modelů SAA (Single Action Arm – Jednočinná ruční zbraň) – Army (ráže .45,hlaveň 7+3/4″), Navy (.38, 8+5/8″)a civilní Peacemaker (.45, 6″) a řady dalších, odvozených, lišících se jen délkou hlavně a v detailech, převážně v armádní ráži .45, méně v „námořní“ ráži .38, jež nahradily ráže perkusních revolverů .44, resp. .36. Menší ráže se znovu prosazují až s nástupem bezdýmného prachu ve 20.stol.

Revolver pracuje tak, že má několik komor v otočném válci. Jedna komora je vždy vystavena proti hlavni a zápalníku. U jednočinného revolveru (SA) musí být před každým výstřelem ručně natažen kohout, u dvojčinného (DA) stačí promáčknout spoušť. Většina moderních revolverů umožňuje střelbu ve dvojčinném i v jednočinném režimu, což vede k přesnější střelbě, přesto se zejména u civilních zbraní pro sebeobranu prosazuje pouze dvojčinný (DAO -Double Action Only) systém, kdy je bicí ústrojí (kohout) natahováno pouze promáčknutím spouště. Kohout tak může být zcela malý, oblý a krytý, takže se nemůže při rychlém vytažení zachytit za oděv.

Nejčastější kapacita válce je šest ran, malé obranné zbraně jsou často pětiranné, ale vyskytují se i válce, které mají až deset komor. Záleží na určení revolveru a také na ráži.

Ve srovnání se samonabíjecími pistolemi jsou revolvery jednodušší na ovládání (i když jejich konstrukce je paradoxně složitější než u pistole) a jsou považovány za spolehlivější (v případě selhání střeliva). Jestliže selže náboj u samonabíjecí pistole, musí střelec ručně natáhnout závěr, aby vyhodil vadný náboj z komory a nabil nový. U dvojčinného revolveru stačí jen znovu stisknout spoušť.

Během dlouhého období vývoje revolverů bylo vyvinuto mnoho ráží. Některé z nich dosáhly velkého rozšíření a jsou používány dodnes, jako například .22 LR pro sportovní a zábavnou střelbu, .38 Special a .357 Magnum pro policejní a sebeobranné účely a .44 Magnum, kterou proslavil například Clint Eastwood v sérii „Drsný Harry“. Nejvýkonnější sériově vyráběný revolverový náboj je .500 S&W Magnum.

Poselství z neznámé země – Holohlavý a Rodrigo

Zbraně v rakvi

V dílu Rubínové kříže můžeme vidět v rakvi zbraně Banderovců, které chtějí propašovat do Německa, přes naše území.

Můžeme zde vidět např. lehký německý kulomet MG 34, který po válce používala i SNB, právě v boji proti Banderovcům. Dále německou opakovací pušku Mauser Kar 98k, nám již známý německý samopal MP 40, nebo německý  granát M – 24 který je také znám pod dalšími názvy jako např. granát na klacku nebo také šťouchadlo na brambory.

Na závěr pár chyb, nebo podivností, které jsou v seriálu k vidění…

V dílu Bílé linky má Honzulka Bohm nejprve pistoli CZ 27, avšak dále má Walthera PPK, kterým posléze zastřelí Broniewského.

V dílu Růže pro Zemana, v Orfeovi, vchází Gajdoš do místnosti s gaunery s pistolí CZ 27, avšak uvnitř už pálí po Kornetovi z Walthera PPK.

V Mimikrách, při únosu letadla, po zastřelení pilota, zůstane Vondřichovi závěr na jeho Waltherovi PPK vzadu, avšak v následujícím záběru je již v poloze vpředu. To se mohlo stát ze dvou důvodů – buďto měl v pistoli jen jeden náboj, nebo se nábojnice v komoře vzpříčila a závěr zůstal v zadní poloze.