Na Rujánu za Modrými světly 25. – 26. října 2008

Po dlouhém a pečlivém plánování, kdy se o této výpravě na fóru, telefonicky i na srazech, diskutovalo více než čtyři měsíce, nastal den D, hodina H – 25. října 2008 čas 4:00 hod. Na smluvené místo dorazila již autem zbraslavská část výpravy s drobným zpožděním a vyrazili jsme z Prahy směr sever v sestavě Blanka, Hombre, malej Míra, pan Černý. Je jen škoda, že jsme ve finále jeli pouze ve čtyřech, ale zase… odpadlo ono trapné dohadování se o tom, kdo bude skupina A a kdo skupina B. Po dočerpání nafty v Ústí nad Labem jsme bez problémů a nepozorováni projeli hrdelní soutěskou. Nové dálniční spojení to umožňuje bez zpomalení a vlastně jsme ani pořádně nezaregistrovali kde že ona hranice je. Za svítání jsem již měli na dohled Drážďany a první zastávku udělali až v Berlíně, kde jsme se rozhodli zajet do nápojového centra a nakoupit na pobyt zásobu piva echt Radeberger. U nedaleké restaurace nejmenované celosvětové sítě jsme si neodpustili posvačit – zásoby z domova, kterých bylo dost a byly chutné.

Cesta ubíhala velice rychle, prostě nejeli jsme traktorem a navigace dobře vedla. Než jsme se nadali, jeli jsme po mostě z pevniny na ostrov Rujána. Na první křižovatce na ostrově, kde jsme stáli na červené, jsem i přes varování našeho řidiče otevřel okýnko a vzal si, co tam nabízely studentky, Vyklubala se z toho mapa celého ostrova, která se nám hodila a také bonbóny, jen jsme nerozlouskli, jestli to náhodou nejsou pastilky z melasy.

Vhledem k dobrému mezičasu nejmenovaný člen výpravy navrhl před ubytováním zastavit po cestě ve městě Bergen auf Rűgen, které bylo zmíněno na starém fóru. Toto nám ušetřilo spoustu času, hned po příjezdu do centra jsme identifikovali seriálovou poštu a následně i celé náměstí. Pár fotek jsme sice udělali, ale v Bergenu zrovna probíhal cyklistický závod, takže náměstí bylo zcela obsazeno cyklisty a jejich doprovodem. Rozhodli jsme se, že pokud to půjde, stavíme se zde při cestě domů. V tuto chvíli jsme si všichni oddechli, výprava už nemohla zůstat bez výsledku a to jsme se ještě ani neubytovali. Bojím se, že pokud bychom zastávku v Bergen auf Rűgen neabsolvovali, po ubytování bychom se vydali v Sassnitz hledat právě tato místa a ztratili bychom spoustu času.

Takto jsme jeli do Sassnitz s cílem se v klidu ubytovat, Kurhotel je prvním domem na Hauptsrasse a nešlo jej přehlédnout. Hotel nás překvapil dvěma věcmi, v první řadě komfortem, především pak v kontextu s lidovou cenou 55 EUR za dvoulůžkový pokoj včetně snídaně. Druhá překvapivá věc – nikdo po nás nechtěl žádný doklad totožnosti, ani platbu předem, prostě nám dali klíče od pokojů, že to zaplatíme ráno před odjezdem, jako správní Češi jsme zaplatili hned…

Celkem v klidu jsme se ubytovali a po malém odpočinku opět vyrazili, tentokrát do národního parku Jamund a štěstí nás neopustilo ani zde. Během chvilky jsme našli obě místa natáčení na silnici, dnes již asi všem známá z tohoto videa. Sebevědomí stouplo o sto procent a stoupo ještě víc, když jsme se vydali najít místo, kde Fanta shodil ze skály redaktora Holana. Našli jsme jej… aspoň jsme o tom byli všichni přesvědčeni a vše nafotili. Tolik objevů během jednoho odpoledne…

Zbývalo tedy už jen zajet do Sassnitz do přístavu a nafotit poslední neznámé místo, jenže chyba lávky. V přístavu nic ani vzdáleně neodpovídalo seriálovému přístavu. Alespoň jsme si přístav prohlédli, včetně vyřazené bojové ponorky, která je zde zakotvena a nechali se zlákat nabídkou, kdy poslední hodinu otevírací doby zde byly k mání fischburgry za cenu 1 EUR. Nejednalo se o žádné mleté maso, ale opravdu o poctivou rybu a myslím, že všichni jsme si pochutnali a dumali, kde tedy ten přístav na ostrově může být.

I díky posilnění vydatnou svačinkou v přístavu se nakonec na večeři nikomu nechtělo a tak jsme večer strávili stylově – sešli jsme se na jednom z pokojů, probírali dosavadní úspěchy a shlédli díl Modrá světla, při tom jsme samozřejmě zdatně likvidovali zásobu piva echt Radeberger a dovezených poživatin. V pozdních hodinách, i přes název hotelu nás nikdo nenutil jít spát se slepicemi, se pak odebrali do svých postelí, neb jsme si naplánovali celkem časný budíček.

Jak se zdá vše špatné je pro něco dobré, jako kuřák jsem si po ranní sprše zaskočil do kuřárny a viděl, že zdejší personál jen tak postává a kouká, vrátil jsem se tedy pro NTB s plackou a spolu s Mírou vyrazili na paní recepční. Pustili jsme jí záběry z přístavu s otázkou, kde že ten přístav schovávají? Když zjistila, že se jedná o seriál Třicet případů majora Zemana skoro nám nevěřila, že se to na ostrově natáčelo, záběry z Bergenu a národního parku Jamund ji přesvědčily. Rozhodně k seriálu neměla negativní postoj, spíš naopak, potvrdila nám, co jsme již zjistili také, že o přístav v Sassnitz nejde a začala rozebírat. Na ostrově kotví velké lodě právě jen v Sassnitz a tak k našemu překvapení vyloučila, že by šlo o jiný přístav na ostrově Rűgen, ale podle historické zástavby přímo u přístavu vyřkla typ, že by mělo jít o Stralsund, ale jistá si nebyla. S tímto jsme se odebrali na snídani, která byla formou samoobsluhy, takže jsme se dobře a chutně najedli do více než polosyta a tím jsme se s hotelem rozloučili.

První nedělní štaci jsme naplánovali na seriálový penzion Bornschütz, tady jsme znali přesnou adresu kam jet. Vila se navenek moc nezměnila i přesto, že absolvovala od doby natáčení dvě rekonstrukce, jde ostatně o secesní objekt. Nechtěli jsme jen pokoutně fotit přes plot a tak jsme se trochu se strachem rozhodli zazvonit a zkusit vyžádat souhlas s focením. Reakce na naši žádost byla stejná s jakou jsme se setkávali po celou dobu výpravy – vstřícná a přátelská, pan majitel dokonce projevil o onu placku zájem, protože netušil, že si Villa Haiderose v nějakém filmu či seriálu „zahrála“. S Mírou jsme zůstali, nakoukli i do vily a fotili vše kolem, Hombre s Blankou se vytratili na průzkum okolí, kde objevili nebývalé věci. Přímo co by kamenem dohodil se dochovala na pláži stejná strážní věž, jaká se objevila v seriálu, když redaktor Holan dělal na Helbornu reportáž. To že jsme na správné pláži potvrdily i domy na konci pláže, které se také objevily v díle Modrá světla. Takže další neplánovaný objev byl na světě. Vše jsme tedy zadokumentovali a vyrazili dál.

Poslední zastávku na Rujáně jsme učinili tam, kde jsme začali, v Bergenu. Město bylo, na rozdíl od předešlého dne, krásně prázdné a během ani ne hodinky jsme si vše nafotili a stihli i malé video.

Cestou z ostrova jsme se sice trochu zdrželi v zácpě, ale i tak nám čas dovoloval zastávku na onom neurčitém typu paní recepční, v přístavu Stralsund. Dokonce nám trochu pomohlo i to, že jsme najeli špatně a místo po novém mostě jeli na pevninu po původním z roku 1936, vede totiž přímo do přístavu… Pár minut po zaparkování jsme věděli, že jsme na správném místě, molo tohoto přístavu se naprosto shodovalo s tím co je v seriálu, zbývalo tedy najít to správné místo, což zabralo ani ne čtvrt hodiny.

Sever Německa jsme opouštěli naplněni pocitem, že víc opravdu najít nešlo, místo odkud frau Fanta střílela na Arnyho a Hanku totiž může být kdekoli, to je stejné jako hledat v Praze park, kde našli Olgu Halámkovou…

S časovým předstihem jsme vyrazili směr Berlín, stanice Alexanderplatz. Cestou jsme ještě zakombinovali a nakonec v Berlíně navštívili nejen toto místo, ale i Große Seestraße, kde se natáčela část automobilové honičky v díle Bílé linky. Čas zbyl také na Pergamon, kde nás však štěstí opustilo. Probíhá zde rekonstrukce a celá promenáda je zahalena plachtami, takže zde jsme udělali nakonec pouze jednu použitelnou fotku.

I v Berlíně jsme vše stihli nečekaně rychle a po krátkém občerstvení na závěr vyrazili na Prahu. Navigaci jsme po najetí na dálnici již považovali za nadbytečnou, pustili CD a jali se plánovat dočasné informační embargo na to, co jsme objevili a vymysleli na fóru anketu ohledně českých seriálů. Z vášnivého diskutování nás probral hraniční přechod – na německo-polské hranici. I přes tuto malou komplikaci jsme i tak dorazili do Prahy v ještě únosném čase a stihli týž večer podat první zprávy na fórum.

Přes skutečnost, že vše klaplo, jsme se shodli pro příště podobné výpravy plánovat se dvěma noclehy. Nemít štěstí jaké jsme měli, například zastávka v Bergenu nebo rada paní recepční, asi bychom toho zdaleka tolik nestihli… Ještě jedno překvapující zjištění naše výprava přinesla. Nějak jsme měli všichni zafixováno, že centrem natáčení dílu Modrá světla bylo město Sassnitz. Jak se ukázalo, v tomto městě nebyl natočen jediný záběr, který by se do seriálu dostal.

Závěrem k místu, kde Fanta ukončil život redaktora Holana. Na místě jsme byli všichni přesvědčení, že to nemůže být jinde. Mě to už trochu nesouhlasilo ve chvíli, kdy jsem připravoval ukázku našeho bádání na setkání v Libčicích, prostě ty obrázky nějak neseděly. Hned poté co bylo místo zveřejněno na stránkách nás Arny upozornil, že jsme našli místo velmi podobné, ale ne to pravé… to pravé je prostě o pár kilometrů dál. Takže jedno místo natáčení z dílu Modrá světla zůstalo ještě fanklubem nenavštíveno.