Loupež sladkého I – díl 3 – Liliová ulice a Mariánské náměstí, Praha 1

Jirka Hradec, společně s pracovníkem ministerstva zdravotnictví Kloudou, započal svoji jízdu sanitkou Starým Městem Pražským na tomto místě. Liliová ulice patří také mezi prastaré pražské ulice, spojuje dvě významná historická místa, Karlovu ulici, součást bývalé královské cesty, s Betlémským náměstím a měří necelých 200 metrů, současný název je beze změn používán již od konce 18. století. K ulici se váže pověst O templáři z Liliové ulice, který se vždy o páteční noci objevuje v bílém templářském plášti se znamením červeného kříže přes ramena, vlastní hlavu třímaje v ruce. Sedí na velikém běloušovi jemuž z nozder šlehá oheň.

Jízdu zakončila sanitka v centrálním skladu léčiv na Mariánském náměstí. Jde o dům číslo 4 / 159, jehož historie sahá do 15. století a býval sídlem hrabat TRAUTTMANSDORFF a nedávno prošel rekonstrukcí, dnes je v domě pražské zastoupení minerálních vod Mattoni. Dominantou Mariánského náměstí je Nová radnice – Magistrát hlavního města Prahy a od konce války sídlo primátora, na základě projektu architekta Osvalda Polívky byla vystavěna v letech 1908 až 1911 a sochařskou výzdobu vytvořili mimo jiné Stanislav Sucharda, Josef Mařatka a Ladislav Šaloun. Protější stranu náměstí zdobí východní křídlo druhé největší budovy v Praze, po Pražském hradu, Klamentina, to bylo od roku 1232 sídlem dominikánů. Roku 1556, po svém příchodu do Prahy usadili se zde jezuité, ti zahájili rozsáhlou výstavbu Klementina. Dnes je zde Národní a univerzitní knihovna, čítárny, studovny, přednáškové síně, výstavní prostory, vědecké ústavy, prostory pro sbírky a úřední místnosti. Ještě po první světové válce bylo zde i sídlo teologické a filozofické fakulty. Severní stranu náměstí tvoří průčelí Městské knihovny, vystavěné v letech 1926 až 1930 podle návrhu architekta Františka Roitha a vyzdobena sochami Ladislava Kofránka.