Loď do Hamburku – díl 9 – Plavební kanál Vraňany – Hořín

Loď do Hamburku – díl 9 – Plavební kanál Vraňany – Hořín

V závěru dílu Loď do Hamburku kotví při návratu do Prahy ona loď v zátoce, odtud se podaří Pavlu Bláhovi zmizet, celá scéna se natáčela nedaleko Mělníka na plavebním kanále Vraňany – Hořín před soutokem Vltavy a Labe, konkrétně na jednom ze čtyř obratišť na horním kanálu u obce Lužec nad Vltavou. Ten prostor se od doby natáčení téměř nezměnil, takže pořízení fotografií příliš složité nebylo.

Plavební kanál Vraňany – Hořín je posledním vodním dílem na Vltavě před tím, než se vlévá do Labe a byl vybudován v letech 1902 až 1906. Jedná se o soustavu jednotlivých staveb, tvořících technicky složitý systém, umožňující překonat nejobtížnější úsek Vltavy za Prahou. Celé dílo tvoří jez mezi obcemi Dědibaby a Vraňany, plavební kanál, povodňové uzavírky ve Vraňanech, plavební komory v Hoříně, dělící kanál na horní a dolní a od roku 2006 také malá vodní elektrárna, která je na jezu. Celý plavební kanál má délku více než 11 kilometrů a necelý kilometr před jeho ústím do Labe (vlastní řeka Vltava se vlévá do Labe dříve) jsou dvě plavební komory, překonávající spád 850 centimetrů, umístěné vedle sebe. Povodňová uzavírka byla v letech 2005 a 2006 přestavěna, byla zvýšena průjezdní šířka z 12 na 20 metrů a uzavírka je dimenzována na stoletou vodu. Vodní elektrárna vystavěná v letech 2004 až 2006 a má Kaplanovu turbínu s průměrem kola 3.350 mm, hltností 80 metrů krychlových/s a výkonem 2.750 kW. Součástí elektrárny je také štěrbinový přechod pro lososovité ryby. Původně byla součástí kanálu ještě vorová propust, ta byla při úpravách kanálu v roce 2005 zasypána a prostor slouží jako manipulační plocha.

Celý kanál je vzhledem ke své malé šířce (18 – 39 metrů) jednosměrný a je řízen světelnou signalizací, i tak je pro jistotu na třiapůltém kilometru jedna výhybna.

Informace byly čerpány ze stránek Povodí Vltavy

Nelze kopírovat