Křížová cesta – díl 11 – chrám Narození Panny Marie, Doksany

Poslední lednový den, dopoledne před srazem fanklubu, jsme se společně s Bábou kořenářkou vypravili pořídit fotky z místa natáčení, které ona důvěrně zná, ale většina z nás jej zatím neměla možnost spatřit. Focení muselo být domluveno předem a Páter Adrián Opraem navrhnul právě tento den a my se přizpůsobili.

Cílem našeho výletu byl klášterní chrám Narození Panny Marie v Doksanech, který je součástí klášterního areálu premonstrátského řádu, jehož historie sahá až do 12. století. Klášter premonstrátek byl založen v letech 1144 – 1145 Gertrudou, manželkou krále Vladislava II. a vzdělávala se zde například dcera Přemysla Otakara I. Anežka, zakladatelka Anežského kláštera v Praze. Představenými v Doksanech byli od počátku probošti ze strahovského premonstrátského kláštera. Ve středověku byl klášter velice bohatý, patřilo mu ve 13. století 40 vesnic, ale byl také vypálen při husitských válkách a během třicetileté války byly budovy zničeny hned dvakrát, jak Švédy, tak císařskými vojsky. Nový rozkvět kláštera nastal v době probošta Josefa Míky v letech 1709 – 1730, proběhla rozsáhlá barokní přestavba, tak se také vše dochovalo do dnešních let. V roce 1782 byl klášter zrušen císařem Josefem II. a majetek připadl náboženskému fondu. Majitelé se dost rychle měnili a po konci druhé světové války připadlo panství státnímu statku Roudnice nad Labem a jak to dopadlo je částečně vidět ještě dnes.

Chrám Narození Panny Marie byl původně románskou bazilikou, z dvanáctého století se zachovala krypta a části zdiva. Krypta patří k nejpůsobivějším místům celého areálu, výzdoba sloupů je velice rozmanitá – od rostlinných a živočišných ornamentů až po hlavy řeholních sester. Dnešní vzhled chrámu pochází z již zmiňované přestavby na počátku 18. století, jméno architekta barokizace chrámu není známo, ale byl to pravděpodobně Tomas Hafenecker, který vybudoval kopuli kostela. Při přestavbě byl interiér vyzdoben uměním vysoké úrovně, mezi autory najdeme malíře Jana Hiebela, Jana Kryštofa Lišku, Petra Brandla nebo sochaře Františka Lauermanna a Františka Preisse.

Nás samozřejmě nejvíce zajímala část kudy Honza do kostela vstoupil a také kůr, kde proběhl jeho rozhovor s Michálkem, na kůru jsem měl opět dojem filmařské latiny. Dveře za modlitebními lavicemi v seriálu vidět nejsou, v jejich místě je obraz, latina to nebyla. Znalkyně bába objasnila, že v době natáčení byly tyto dveře zazděny, neboť za nimi je dnes opět klášter, ale v době natáčení tam byly byty zaměstnanců statku.

Po nafocení všeho jsme ještě prošli park a našli Cache, kam se bába zapsala a vyrazili zpět ku Praze. Celé místo rozhodně stojí za navštívení, v parku je několik památných stromů a celý areál i přes svůj stav působí velice sugestivně.

Za objevení místa, domluvení všeho a poskytnutí informací k místu natáčení patří velké poděkování Bábě kořenářce. Nemenší dík patří i tomu, kdo nám vstup a nafocení interiéru umožnil. Páter Adrián Opraem měl s námi, tedy hlavně se mnou, velkou dávku trpělivosti, děkuji za ni tedy ještě jednou na tomto místě.