Konec velké šance – díl 14 – most Legií

Most Legií vede od Národního divadla z Národní třídy přes Střelecký ostrov do Vítězné třídy pod Petřínskými sady. Most se nachází v místech , kde v minulém století byl řetězový most, vybudovaný v letech 1838 – 1841 (tehdy historicky druhý most hned po Karlově). Most byl uveden do provozu roku 1841, ale po čase se ukázalo, že se neproslaví mimořádnou výdrží, neboť se již několikrát silně prohnul. A tak roku 1870 byl vydán příkaz o nejvyšší přípustné hmotnosti vozidla na čtyři tuny. Po položení základního kamene ke stavbě nového mostu byl v sousedství mostu řetězového postaven prozatímní most ze dřeva, na který byla převedena veřejná doprava mezi Smíchovem a hlavním městem. Takže řetězový most nesloužil více než 57 let.

Při stavbě mostu Legií se architekti inspirovali pařížským mostem Pont de l’Alma, který byl postaven v době Napoleona III a nazvaný podle krymské říčky Almy, u níž francouzská armáda v krymské válce dobyla vítězství.. Zahájení stavby bylo velice slavnou událostí, do otvoru v základním zdivu bylo vloženo pouzdro, které mělo natrvalo připomínat slavný den a jeho svědky. Primátor pronesl slova, která měla mostu do budoucna zajistit vytrvalost. „Vzdoruj vlnám, vzdoruj bouřím, vzdoruj hromům, buď tvrdý, nechť i tvrdá česká leb.“ Most byl vybudován během tří let.

Nový, kamenný most stavěný v letech 1898-1901 sestává z devíti velmi plochých kleneb různého rozpětí a vzepětí. Autorem projektu byl architekt Antonín Balšánek za spolupráce Josefa Janů a Jiřího Soukupa. Stavbu provedla maďarská firma Gregerson a synové. Klenby nad Střeleckým ostrovem mají tvar kruhových segmentů o rozpětí 27 metrů, ostatní mají tvar elipsovitý. Od staroměstského ramene směrem k Malé Straně se rozpětí kleneb mění z 26 metrů na 34 metrů, pak 38 metrů a 42 metrů, odtud pak klesá z 32 metrů na 28 metrů a 25 metrů. Materiál mostních oblouků je představován žulovými kvádry, které jsou na straně zhlaví bosovány. Kuželková balustráda zábradlí je na obou koncích mostu doplněna pylony, které původně sloužily jako budky k vybírání mostného. Budky zdobí barokizující kopule, maskarony a městské znaky. Dvířka zdobí reliéfy s alegoriemi řemesel od Gustava Zouly. Kandelábry, reliéfy a další ozdoby navrhl Vilém Amort a provedl Josef Palouš. Vlastní most je široký 16,40 metru a u Národního divadla 22 metrů. Použitý materiál má u mostu Legií původně symbolické zbarvení jako u mostu Palackého: je totiž použito střídavě kamene modrého, červeného a bílého zbarvení – tedy národní trikolóra. po svém dostavení nesl zprvu – jako jeho předchůdce – označení Most Františka I.

Váže se k němu navíc památná procházka tehdejšího císaře Františka Josefa I. Když vyšla v novinách fotografie jeho veličenstva s popiskou Procházka na mostě, vznikla záhy pro „stařičkého mocnáře jeho proslulá přezdívka „starej Procházka“. Historik Otto Urban však kdysi zjistil, že s „procházkou“ to bylo jinak. Především v dobovém tisku žádný snímek s podobným popiskem nenašel a navíc vypátral, že přezdívka „starý Procházka“ byla v oběhu už mnoho let předtím. Urban zjistil, že v sedmdesátých letech devatenáctého století jezdil před panovnickou svitou muž na koni, který hlásil lidem, že císař se blíží. Muž byl Čech a jmenoval se Procházka, takže lidé, kteří ho znali, volávali: „Starej Procházka už jede!“ Potom přijel císař. Netušil, oč jde. Ať už je pravdivá, kterákoli verze vzniku přezdívky, pravdou zůstává, že císař most v roce 1901 slavnostně otevřel.

Po vzniku Československa byl most pojmenován zprvu podle našich legií (1919-1940), v době německé okupace byl přejmenován na Smetanův most (1940-1945). Poté se znovu jmenoval Most Legií (1945-1960), ale přejmenování Československa na socialistickou republiku se odrazilo i na novém, „pokrokovém“ názvu – most Prvního máje (s malým m). Až po „sametové revoluci“ v roce 1989 se obnovil prvorepublikový název Most Legií.

Použité zdroje: Encyklopedie mostů, Průvodce Prahou, Cs-magazín