Díl 10 – 1953 Vrah se skrývá v poli

Úvod

Případ Babice byl od počátku vyšetřován StB (bez základních kriminalistických úkonů) a zneužit komunistickým režimem k akcelerování boje proti soukromým zemědělcům (kulakům) a klerikálům, a to hlavně sérií inscenovaných procesů, kdy do událostí souvisejících s krátkodobou a víceméně teroristickou činností dvou skupin kolem Ladislava Malého bylo zpětně zataženo mnoho režimu nepohodlných lidí a události z mnohem delšího časového období. Takto zneužitý byl případ dále zneužíván a zkreslován do r. 1989 i po něm.

Kvůli chybám, nejasnostem, mýtům, neobjektivním svědectvím atd. zůstávají babické události ne zcela objasněné, i když několikrát revidované. To je třeba uvést na úvod, protože současný stupeň poznání nemusí být konečný.

Desátý díl seriálu 30 případů majora Zemana s názvem Vrah se skrývá v poli je jedním z účelových zkreslení babického případu. Skutečnosti jsou v něm zobrazeny v motivech, které jsou pozměněny, v několika postavách jsou sloučeny příběhy více osob. Cílem této statě je hlavně porovnat seriál s dosud poznanými fakty, ne odpovědět na otázku, jak to bylo doopravdy.

Charakteristika místa a doby

Šířeji Moravskobudějovicko, Třebíčsko a Jihlavsko, úžeji okolí kolem obcí Babice u Třebíče: Bolíkovice, Heraltice, Rokytnice nad Rokytnou, Cidlina, Šebkovice, Horní Újezd, Mikulovice, Stařeč atd.

Území se silnou tradicí druhého odboje (partyzánská skupina Lenka – Jih), na který téměř plynule navazoval i třetí odboj – lidé stále měli různé skrýše z války, vědělo se i o množství zbraní a materiálu (9 tun) shozených z Anglie ještě pro partyzány.

Od r. 1949 byla organizována zpravodajská odbojová skupina kolem Gustava Smetany, v roce 1950 se do ní infiltruje agent StB František Mareček pod krycím jménem „major Vašek“ a získává seznamy lidí, mapy, plánky a informace o úkrytech. V dubnu 1951 jsou členové Smetanovy skupiny pozatýkáni kromě jedné z klíčových osobností druhého i třetího odboje Antonína Plichty staršího.

Hned nato o sobě neukázněnou a hazardní odbojovou činností dává vědět Ladislav Malý. Nejdříve se spojuje s mladým nadšencem Drahoslavem Němcem, po jeho (Němcově) zatčení s Antonínem Plichtou starším. Tragické události v babické škole vedou k dopadení členů skupiny, jejich pomocníků dokonce i lidí, kteří byli s Malým v kontaktu jen vzdáleně, a k likvidaci aktivního i pasivního odporu.

KSČ tu v r. 1946 prohrála volby, typický obyvatel byl soukromý zemědělec (podle komunistické terminologie kulak, vesnický boháč) a silně věřící podporující lidovce. Katolická církev měla velkou podporu i přirozenou autoritu. Duchovní tu působili v neobvyklém množství (až tři faráři na jednu faru) a dokázali skutečně pochopit problémy místních a pomáhali lidem kolem sebe více než jen z povinnosti (několik z nich bylo za války také aktivně zapojeno do partyzánské skupiny).

To všechno znamenalo, že komunistická moc musela překonávat velký odpor ke kolektivizaci i k přeorientování obyvatel na nový socialistický způsob života. K vyostření atmosféry mezi lidmi přispělo také značné politické napětí mezi Východem a Západem a očekávání třetí světové války, která by mohla zvrátit poměry v komunisty ovládaných zemích.

Únor – červen 1951 (před akcí v babické škole)

Koncem února 1951 se v kraji objevuje Ladislav Malý (jako účetní CIC ve Vídni zdefraudoval peníze na výplaty agentů a utekl na naše území), který v Rokytnici nad Rokytnou navštěvuje faráře Jana Bulu, se kterým se znal ze studií na gymnáziu, protože v nedaleké Starči vyrůstal, a zná tedy místní obyvatele i prostředí. Snaží se získat důvěru vymyšleným tvrzením o tom, že je kapitán cizí rozvědky, že převáží arcibiskupa Berana do exilu a potřebuje pomoc místních (v té době arcibiskupa internovala StB na tajné místo, tudíž mělo tvrzení určitou míru věrohodnosti). Dále se pokouší navázat co nejvíce kontaktů na místní odboj.

To se mu daří, ale svými podivnými a fantastickými historkami, sklonem k nedisciplinovanosti a neustálým pitím alkoholu vzbuzuje spíše rozpačité dojmy. Nejen Bula, ale i další duchovní, se kterými Malý jednal a žádal je o pomoc ve věci arcibiskupa, přestávají Malému věřit a spíše se od něho distancují.

Malý tak hledá zázemí mezi obyvateli okolních vesnic a samot, přespává střídavě v lese, v hájenkách nebo úkrytech u bývalých partyzánů. Některým krade zbraně, alkohol i další věci a dále vzbuzuje svým jednáním rozpaky. Více než o koncepční odbojovou činnost jde u Malého o hazardní a nesmyslné akce: namátkově přepadá a bije funkcionáře KSČ, krade peníze a alkohol, skoro vůbec nerespektuje zásady konspirace, upoutává na sebe zbytečnou pozornost.

Asi jedinou největší škodu se mu podařilo způsobit zapálením stodoly JZD v Mikulovicích s 1,7 tunami slámy a škodou cca 1 200 000 korun, mezi nebezpečnější akce lze počítat přepadení a postřelení předsedy přípravného výboru pro založení JZD v Heralticích Kováře, pravděpodobně postřelen byl i (v té době jediný) člen Malého skupiny Drahoslav Němec, který je krátce poté objeven a zatčen.

Část zkušených odbojářů se domnívala, že jde o provokatéra StB, a nehodlala ve spolupráci pokračovat. Jediný z nich, koho Malý přesvědčil, zůstal soukromý zemědělec Antonín Plichta starší, jeden z bývalých velitelů partyzánské skupiny Lenka-Jih. Ve svědectvích jeho přátel i členů rodiny se objevuje údiv a dohad, že Plichtu k neuváženému spojení s Malým přiměla hlavně atmosféra očekávání třetí světové války a v jejím důsledku zvrat poměrů ve státě.

Vlastních akcí se pak zúčastňovali mladí muži, kteří byli nadšeni účastí v odboji a uvěřili také slibům Malého, že má pro ně po změně režimu důležité posty a funkce.

První z nich byl Drahoslav Němec a s Malým tvořil skupinu existující dva týdny v dubnu 1951. Ve zmiňované přestřelce zraněný Němec od Malého nakonec utíká domů nejen kvůli špatnému fyzickému stavu – poznal, že Malý je nebezpečný a nenormální individuum, a svému bratrovi dokonce tvrdí, že ho postřelil právě Malý.

Malý se pak spojuje s Antonínem Plichtou starším, jeho dvěma syny Antonínem a Stanislavem a s dalším mladým mužem Antonínem Mityskou (kromě toho s nimi spolupracovala síť různých spojek, přátel poskytujících úkryt apod). Od května do konce června pokračuje spíše v gangsterském než odbojářském stylu, kterým nejen odrazuje další potenciální spolupracovníky, ale také přitahuje neustále rostoucí zájem StB. Ta již průběžně zatýkala osoby, se kterými byl Malý ve spojení.

(V seriálu je zázemí kapitána také soustředěno mezi hajného a faráře, kterým tvůrci přisoudili opačnou válečnou minulost, než jakou ji řada duchovních i hajných skutečně měla – i u soudu byla tato skutečnost zamlčena a nahrazena spojeními s bývalými „esesáckými vrahy“ na Západě. Postřelení a dopadení Drahoslava Němce je pak zpracováno v motivech týkajících se postavy Jardy Bosáka, jemuž je připsán i motiv defraudace, kterou ve skutečnosti spáchal Malý).

Střelba v babické škole 2. 7. 1951

Ladislav Malý (i seriálový kapitán) neustále snil o velké akci – tou můžeme nazvat jeho přepadení čtyř funkcionářů v babické škole 2. července 1951, i když původně se mělo jednat pouze o další zastrašovací akci.

Skupina ve složení Malý, Mityska a bratři Plichtové došla asi v půl jedenácté večer ke škole, v níž byly také kanceláře MNV. V jedné z nich se konala schůze MNV kvůli žním. Přítomní byli čtyři funkcionáři – předseda MNV a místní řídící Tomáš Kuchtík (ve škole měl také byt), místopředseda MNV Josef Roupec, pokladník Bohumír Netolička a František Bláha, předseda místního akčního výboru Národní fronty.

Zatímco oba bratři Plichtové hlídali před školou, vpadli Malý a Mityska do kanceláře a donutili čtyři funkcionáře vyjít na chodbu. Po několika otázkách Malého (kdo udal faráře, kdo je předseda apod.) došlo z ne zcela jasné příčiny (jako důvod byla někdy udávána zbraň, kterou vytáhl Netolička) ke střelbě z Malého pistole a Mityskova automatu. Hned poté Malý a spol. utíkají pryč.

Na místě zůstali dva mrtví, Kuchtík a Roupec, těžce zraněný Netolička umírá zanedlouho, Bláha je zraněn a převezen do nemocnice. Vyšetřování se ujímá StB.

(V seriálu přepadají školu tři muži, střelba se odehraje ve třídě a všichni čtyři přepadení umírají. Postava hajného Bosáka zřejmě nese znaky hajných, kteří Malého ukrývali, ale také Antonína Plichty staršího, vedle Malého nejdůležitější osoby skupiny a zároveň otce Antonína a Stanislava. Protože byl babický farář Drbola již přes dva týdny vazbě, nemohl být zatčen během přepadení školy, jak se to stalo v seriálu.

Seriál také představuje střelce a zastřelené jako nesmiřitelné protivníky, ve skutečnosti nepatřili zastřelení funkcionáři k nesmlouvavým komunistům, řídící Kuchtík byl velmi oblíben, manželka Josefa Roupce vypomáhala Václavu Drbolovi na faře, to se zkresleně objevuje u seriálové Blanky, Roupec i Netolička chodili do kostela, všichni tři zastřelení měli po oficiální tryzně církevní pohřby.)

Akce „Teror“ 3. 7. 1951

Den nato probíhá velký zátah, v úkrytu je zatčen Antonín Plichta starší a ten StB prozradí, že se skupina ukrývá v poli u Bolíkovic nedaleko Babic. Jeho úmysl nebylo udávání, ale vraždy ve škole ho velmi zasáhly a obával se o osud svých synů.

Akce s krycím názvem „Teror“ vyvrcholila po předešlém leteckém lokalizování skupiny a zúžení pátrání na dané místo. Kolem 18. hodiny bylo pole uzavřeno trojitým kruhem příslušníků bezpečnosti a došlo k přestřelce, v níž byli Malý a Antonín Plichta zastřeleni, Stanislav Plichta postřelen do páteře a Mityska se s prostřelenýma nohama vzdal. Lehce postřelen byl i jeden příslušník bezpečnosti.

(Díl Vrah se skrývá v poli zátahem končí, ovšem bezpečnost pátrá o něco dál a na vrahy ji upozorňuje místní opilec a kulak Eman Zahradník, kterého hajný Bosák ještě stačí zastřelit. Paradoxně je to asi jediný odkaz na skutečné soukromé zemědělce, kterým se však Zahradník příliš nepodobá. Následuje celkový záběr na rojnici v poli a výzvou ke vzdání se, ale výsledek se už divák nedozvídá.)

Dohra nebo hlavní akt

Z pohledu seriálu by se mohlo jednat o epilog, ve skutečnosti však začala akcí „Teror“ represe, která postihla nejen zbývající dva střelce a jejich skutečné i zpětně označené spolupracovníky během 15 zinscenovaných procesů, ale události v Babicích uspíšily vznik a průběh Akce K – Kulak.

První proces se konal 12. – 14. 7. 1951 v Jihlavě. Byl narychlo připraven, výpovědi upraveny tak, aby se z lidí, kteří poskytli Malému dočasný úkryt, stali spolupachatelé vraždy, o rozsudcích bylo rozhodnuto předem na ÚV. Vyšetřovaní byli mučení a nuceni vypovídat u soudu jednotně, každá výpověď měla zapadnout do vyfabulovaného obrazu skupiny imperialistických vrahů a jejich vatikánských, nacistických a vydřidušských kulackých přisluhovačů. Publikum tvořily předem vybrané kádry a k soudu chodily rezoluce ze závodů i ze škol požadující nejpřísnější tresty. Právě proto, že byl proces připraven narychlo, je ve zvukovém záznamu soudních jednání slyšet jistý zmatek jak mezi soudci, tak mezi obžalovanými.

Ze čtrnácti obviněných dostalo trest smrti sedm lidí – Antonín Mityska, Antonín Plichta st., Drahoslav Němec, faráři Drbola a Pařil, hajní Kopuletý a Škrdla. Dalších sedm bylo uvězněno na 20 let až doživotí, byl jim zabaven majetek, vyměřeny peněžité tresty a soud je zbavil práv na 10 let.

Stanislav Plichta následkem postřelení ochrnul na spodní část těla. Byl léčen a poté souzen. V r. 1953 byl popraven.

V dalších procesech byli k trestu smrti odsouzeni také farář Bula, vedoucí odbojové skupiny Gustav Smetana a její člen Jaroslav Melkus. Mezi obviněné a odsouzené bylo rovněž vtaženo množství lidí, jejichž prohřešky ani zdaleka neodpovídaly výši trestů.

Všechny soudy byly zinscenovány, obvinění týráni a museli své výpovědi učit nazpaměť, protože byl tvořen velký obraz úspěšného boje dělnické třídy proti odpůrcům kolektivizace, který ospravedlňoval tvrdý postup proti církvím a kulakům (Akce K – Klerikál a Akce K – Kulak) a varoval všechny, kteří by chtěli dál odporovat.

Akce K – Kulak pak znamenala, že mezi lety 1951 – 1954 byly na základě tzv. „Směrnice tří ministrů“ do rozsudků nad obviněnými zahrnuty také konfiskace majetku a násilné vystěhování rodinných příslušníků. Takto se počet poškozených zemědělců odhaduje na 15 000 až 20 000 osob.

Babice 1968

Babice byly připomínány režimem tak, jak byly uměle vytvořeny, a to až do r. 1989. Vznikly rozhlasové dokumenty s funkcionáři ze Třebíčska, vyšlo několik knih, nakonec se Babice dostaly i do jednoho z největších televizních projektů.

V roce 1968 působil v rozhlase Sláva Volný a mimo jiné se také věnoval babickému případu z jiného než oficiálního hlediska. Natáčel rozhovory s pamětníky, aby podpořil snahy o rehabilitaci poškozených. Jeden z rozhovorů také vedl s dcerou zastřeleného řídícího.

V Brně probíhal mezi lety 1968 – 1971 rehabilitační soud, ale je normalizací zastaven bez výsledku.

Až v roce 1990 se rehabilitace rozběhly znovu, ovšem ani demokratické soudnictví není schopné zrušit všechny tresty. Roky trvalo licitování s výší trestu a následná odvolání.

Otazníky, mýty, dohady

Ladislav Malý – byl nebo nebyl agent StB?

Zejména u pamětníků, a to mezi oběťmi procesů i pracovníků StB panuje přesvědčení, že jím být musel.

Historikové nenalezli v archivech StB žádný jasný důkaz, ale i jejich názory se liší. Historik Michal Stehlík (UK) říká, že důkaz neexistuje, historik Josef Slanina (ÚDVZK) tvrdí, že neexistence důkazu znamená, že Malý rozhodně nebyl agent StB, Jiří Pernes (ÚSTR) také souhlasí, že neexistuje důkaz, ačkoli mu provokatér StB Mareček řekl, že Malý byl jeho přímým nástupcem řízeným StB. Zároveň dodává, že pro zpracování materiálů StB je nutná jistá metodika, protože některé dokumenty (nebo tvrzení) mohou být pravdivé, jiné ne.

Přežil Malý?

Podle historiků ne, lékař, který prováděl pitvu, tvrdí v dokumentu z cyklu Třicet návratů, že tělo, které dostal od StB do pitevny, byl někdo jiný. Syn Ludvíka Stehlíka, u kterého se skrýval Antonín Plichta starší, viděl na vlastní oči, jak Malý po přestřelce vychází z pole k příslušníkům StB, nasedne do jejich auta a odjede (Antonín Mityska dokonce tvrdil, že sám Malý po něm a bratrech Plichtových v úkrytu v poli střílel). Dcera Antonína Plichty vypověděla, že po letech náhodou spatřila Malého, který se, když uviděl i ji, zarazil a rychle zmizel z dohledu.

Jak je možné, že StB vždy zatkla někoho, koho Malý krátce předtím kontaktoval, ale Malý zůstával na svobodě?

Pamětníci mají jednoznačné vysvětlení, Malého řídila StB. Je ale zřejmé, že v kraji vládlo napětí, lidé si nevěřili a někdy došlo k udání. Často na Malého spolupracovníky přišla samotná StB, protože Malého sledovala a měla v kraji mnoho agentů a donašečů. Pravděpodobně také z vývoje událostí usoudila, že Malý může posloužit jako vítaná záminka k rozpoutání velkých represí. Shodou okolností už připravovala zátah právě v den, kdy došlo k vraždám ve škole. Následná akce proto začala téměř okamžitě po střelbě, bezpečnost obsazovala komunikace, kontrolovala totožnost a našla Antonína Plichtu staršího, který věděl o jejich úkrytu. Jedno svědectví uvádí, že StB čekala přímo na faře, která je v Babicích hned u školy, nechala střelce odejít a šla do školy „zkontrolovat“ výsledek.

Kdo byl Malý?

Protože neexistují lékařské zprávy, můžeme se jen domnívat, že Malý byl alkoholik, kterému nebylo proti mysli pít třeba i denaturovaný líh, podle chování šlo o jedince s duševní poruchou nebo nemocí. Trpěl komplexem uniformy, protože v CIC dělal kancelářskou práci, a přitom toužil po opravdovém boji. Proto nosil uniformu bezpečnosti a neustále držel v ruce pistoli. V tom se svědectví shodují – uniforma, někdy s výložkami, jindy bez nich, opilost, okaté manipulování s pistolí. Splňoval také všechna kritéria poruch, jako jsou bájivé lhaní a histrionství – teatrálnost, dramatizování, intrikování, lhaní, nápadné oblékání, zájem o druhé pohlaví.

Zpětně zůstává velkou záhadou, jak mohla tak narušená osobnost dokázat zapojit do svých plánů desítky osob, z nichž mnozí měli za sebou partyzánskou minulost i předchozí protikomunistický odboj. K vysvětlení může pomoci fakt, že si lidé kontaktovaní Malým uvědomovali, že to nemohou jít oznámit na bezpečnost, protože by mohli být také vyšetřováni, a možná i potrestáni a nechtěli také ohrozit ostatní přátele a známé, o jejichž komunikování s Malým třeba věděli. Navíc asi poznali, že už jsou stejně na cestě, ze které se nemohou vrátit. Neschvalovali tedy Malého nápady, ale nemohli ho zároveň jít udat. Historik Stehlík se domnívá, že mnoho lidí věřilo (nebo možná chtělo věřit), že přijde válka a převrat.

V důsledku je jedno, jestli Malý agent StB byl, nebo nebyl. Jestli ne, tak svým amatérským terorismem nezpůsobil příliš škody funkcionářům KSČ, neoslabil nějak významně stát. Naopak způsobil obrovskou tragédii – lež režimu postavená na jeho lžích způsobila utrpení stovkám lidí.

Některé ze zdrojů:

Případ Babice – seriál Českého rozhlasu 2006
Stehlík, M.: Babické vraždy 1951, Academia 2016
Kaplan, Karel.: Československo v letech 1948 – 1953 II, SPN 1991
Materiály ÚSTR, ÚDVZK, ABS
Třicet návratů – Dobře využitá tragédie, ČT 1999
Mlynáři od Babic, ČT 2009
Moc má jméno šibenice, ČT 2013
Historie.cs – Místo činu: Babice a okolí, ČT 2017