Díl 06 – 1949 Bestie

Ve skutečnosti probíhal celý případ zfilmovaný v seriálu Třicet případu majora Zemana jako díl BESTIE nikoli v roce 1949, jak bylo datováno v tomto šestém pokračování, ale až o dva roky později. Vše začalo v tomto lese v noci ze 6. na 7. března 1951 (všechny zdroje shodně uvádějí večerní hodiny 6. března 1951, na popisku k náčrtku místa požáru z policejního muzea je uvedena noc ze 6. na 7. března). Na první pohled, z kriminalistického hlediska, vcelku běžným neštěstím – požárem hájenky Lipovka nedaleko obce Nekmíř v tehdejším okrese Plzeň. Lesníci v této době hájenku Lipovka téměř nevyužívali, takže vlastně nic moc zajímavého. Ovšem toto platilo pouze do druhého dne, kdy při ohledávání místa požáru byly nalezeny značně ohořelé části lidského těla. Vzhledem k rozsahu ohoření vzniklo okamžitě podezření, že mrtvola byla polita vysoce hořlavou látkou a zapálena. Na spáleništi byly také nalezeny předměty, které i přes vysoký žár úplně neshořely, nebo se neroztavily, konkrétně kousky dioptrického skla z brýlí, přezka z pánských bot, kovová výztuha límce pánské košile, zbytky ohořelých šatů a na krku mrtvoly také medailonek s částí řetízku s obdélníčkovými články. Z těchto nalezených předmětů, spíše pánských, bylo usuzováno, že se jedná o pozůstatky těla muže.

Policejní fotografie shořelé hájovny Lipovka

Policejní náčrtek místa požáru hájovny Lipovka

Skutečnost, že se jedná o muže, prokázala následná pitva, konkrétně šlo o pozůstatky osoby mužského pohlaví ve věku 50 – 60 let, 170 až 175 cm vysokého, dobře živeného. Při pitvě také vzniklo podezření, že muž uhořel zaživa, nasvědčovalo tomu zjištěné vaření krve v tepnách. Přesnou příčinu smrti se lékařům při pitvě objasnit nepodařilo, neboť nebylo k dispozici celé tělo, ale pouze jeho části. V pitevním protokole je doslova uvedeno „jak končetiny, tak i vnitřní útroby většinou chybějí“, při pitvě nebylo objeveno také nic, co by mohlo napomoci zjištění totožnosti mrtvého. Dalším nálezem na místě požáru byla olejem kontaminovaná půda, zbytky motorového oleje se našli také na ohořelých zbytcích oděvu mrtvého muže, to potvrzovalo původní podezření o možném zapálení mrtvoly. Jak tento olej vysvětlit? I kdyby muž chtěl jen přespat v hájence a nešťastnou náhodou zapálil zbytky sena, proč by byl politý motorovým olejem? Přítomnost jiného auta, než stříkačky hasičů na místě požáru expertíza vyloučila. Přes všechny tyto nálezy pátrání vyšetřovatelů plzeňského kriminalisty Znamenáčka uvízlo na mrtvém bodě, protože se stále nedařilo zjistit totožnost muže.

Zlom ve vyšetřování přišel až 20. července 1951, tedy dlouhých 136 dnů po požáru hájenky Lipovka. Ten den zcela náhodně odkryly děti hrající si v bývalém pískovém lomu nedaleko obce Senec nohu zahrabanou v písku. V mělkém hrobě pak bylo nalezeno tělo mrtvé ženy, oblečené pouze do podprsenky a bílé batistové košile. Tělo mrtvé plnoštíhlé ženy ve věku přibližně 30 let bylo již v pokročilém stádiu rozkladu. Kolem krku ženy byl omotán bílý provaz a v ústech měla roubík, zde se o vraždě nedalo pochybovat. V tomto případě se soudním lékařům při pitvě podařilo určit bezprostřední příčinu smrti – žena byla uškrcena. Doba smrti těla byla odhadnuta na dobu tři až pět měsíců před nálezem, ale vzhledem k rozkladu nebylo možné nalézt na těle žádné otisky prstů. Pro další pátrání byl nejdůležitějším pitevním nálezem chrup ženy, v něm byly nalezeny dvě korunky, zhotovené v tehdejší době ojedinělou inlay metodou. Tyto korunky si vyšetřující kriminalisté vyžádali a jeden z nich s korunkami navštěvoval zubní laboranty a zubní lékaře. Toto pátrání přineslo svůj výsledek koncem srpna, kdy jeden z plzeňských lékařů svoji práci identifikoval a kriminalistům sdělil jméno i adresu pacientky, které tyto korunky na zakázku zhotovoval. Nyní tedy bylo jisté, že nalezenou zavražděnou ženou je Renata Balleyová, narozená 1. ledna 1920, svobodná fotografka z Plzně.

Renata Balleyová byla v policejních seznamech vedena jako podezřelá z nelegálního přechodu státní hranice. V tomto seznamu byl veden také její otec Emanuel Balley a její dvanáctiletá neteř Dana. Vyšetřovací tým se tedy nemohl upnout jinam, než k pátrání v okruhu známých a příbuzných zavražděné. Pátrání vedlo k zjištění, že se Renata Balleyová ani Emanuel Balley netajili úmyslem opustit ilegálně republiku i s malou Danou. Dle dochovaných zpráv a svědectví se všichni tři přestěhovali do Zruče u Plzně, kde se však k legálnímu pobytu nepřihlásili. Z jejich bydliště ve Zruči neznámí muži v březnu 1951 odvezli veškerý nábytek a oblečení neznámo kam. Významný pro posun v pátrání byl přesný popis Emanuela Balleye, který vyšetřovatelé získali od bývalé podnájemnice Balleyových. Některé zásadní rysy popisu Emanuela Balleye se shodovaly s markantními znaky mrtvoly muže, který uhořel v hájence Lipovka. Od té chvíle již bylo zřejmé, že obě události, které se staly na místech vzdálených od sebe 10 kilometrů spolu souvisejí, rozhodující pro toto zjištění bylo také tvrzení příbuzné rodiny Balleyových, že Renata Balleyová, její otec Emanuel Balley i 12letá Dana překročili hranice a nyní jsou v Bavorsku. Příbuzná, teta Renaty Balleyové, jako důkaz pro své tvrzení předložila několik dopisů z Bavorska psaných rukou malé Dany. Policistům se současně podařilo vypátrat přítele Renaty Balleyové, Jiřího N., kteý nepopíral, že měl s Renatou poměr, ale naposledy ji viděl 11. března 1951. Poté se po nějakém čase obrátil na její tetu z Plzně, která mu sdělila, že Balleyovi emigrovali, čímž svědectví tety potvrdil. Od ní také získal adresu převaděče, který jim k opuštění republiky dopomohl, Jiří N. jej nikdy nenavštívil, neboť neměl v úmyslu emigrovat. Toto na rozdíl od něj. měla v úmyslu teta Renaty Balleyové a převaděče navštívila. Uvedla vyšetřovatelům přesnou adresu bydliště převaděče – Senec 149.

Nákres místa nálezu mrtvol

Na udané adrese bydlel šedesátiletý důchodce Hubert Pilčík, ten jediný mohl objasnit rozpor mezi zjištěnými vraždami Renaty Balleyové a Emanuela Balleye a tvrzení příbuzné a Jiřího N., že Balleyovi jsou již všichni tři za hranicemi. K jeho osobě kriminalisté zjistili, že se jedná o důchodce, který je v okolí oblíben a má velmi dobrou pověst. Hubert Pilčík se jevil jako milovník přírody, sbíral léčivé rostliny, často chodil do přírody i na dlouhé túry, miloval zvířata, dokonce znemožnil kácení borovice z důvodu, že by neměli kde hnízdit ptáci. Určitou možnou známkou jeho podivínstvím bylo tvrzení, že pracoval jako námořník a přežil v roce 1912 potopení „nepotopitelné“ lodi TITANIC. Po zjištění všech skutečností došlo k zatčení Huberta Pilčíka jako osoby podezřelé z vraždy Emanuela Balleye a jeho dcery Renaty Balleyové.

Samotné zatčení proběhlo v jeho bydlišti začátkem září 1951 z dnešního pohledu zvláštním, z tehdejšího ale běžným způsobem. Dva příslušníci Sboru národní bezpečnosti Huberta Pilčíka navštívili v montérkách jako pracovníci dodavatele elektřiny pod záminkou výměny elektroměru.

Zbraně zabavené u Huberta Pilčíka

Detailní snímek skrýše

Nic netušícího Pilčíka, který byl v tu chvíli sám doma, zatkli. V té době neexistovali ve sboru SNB speciální jednotky pro tato zatčení a jak se následně ukázalo, způsob zatčení byl velmi prozíravý, neboť Hubert Pilčík byl velmi nebezpečný a ozbrojený. Bezprostředně po Pilčíkově zatčení byla provedena domovní prohlídka, ta jej usvědčila z obou vyšetřovaných vražd a vzniklo podezření, že je pachatelem také dalších vražd.

V domě, který měl tři místnosti, byly nalezeny čtyři nelegálně držené střelné zbraně včetně samopalu a munice do těchto střelných zbraní, mezi značným množstvím šperků byly nalezeny také šperky patřící zavražděné Balleyové.

Kufry s prádlem a další majetek zabavený u Pilčíka v Senci č. 149

Část nalezených věcí, které Pilčík vzal svým obětem

Důkladnou prohlídkou kozího chlívku byl nalezen zamaskovaný prostor, ve kterém bylo v kufrech uloženo velké množství oděvů, pánského i dámského prádla a spousta pánských i dámských bot rozmanité velikosti, osobních věcí a cenností, dále bylo v domě zajištěno celkem dvanáct dámských kožichů. Zajímavý nález byl také učiněn v hromadě popela na zahradě, zde byl objeven občanský průkaz osoby podezřelé z pokusu o opuštění republiky.

Během prohlídky byla objevena nezvěstná 12tiletá neteř Renaty Balleyové Dana, která dle své příbuzné psala dopisy z Bavorska, kriminalistům nemohlo uniknout ani zvláštní zařízení, nalezené rovněž v maskovaném prostoru chléva. Zařízení tvořily dvě dlouhá prkna opatřená řemeny a zakončená dřevěnou bednou, vše sloužilo k neskutečným mukám, které musela Dana prožít. Hubert Pilčík pod tíhou důkazů přiznal, že tímto zařízením Danu mučil, byla připoutaná řemínky k deskám a hlavu měla v oné bedně. Jednalo se o speciálně vyrobenou bedýnku s dvojitými stěnami, vyplněnými starými hadry, takže její případný křik nikdo nemohl slyšet, jediný přívod vzduchu do bedny byl kovovou trubičkou ve víku bedny, kterou musela mít dívka v puse. Pilčík zařízení vyrobil ve snaze utajit skutečnost, že v chlévě Danu přechovává, dívku takto držel až 16 hodin denně po dobu dvou měsíců bez možnosti jít například na záchod, bránit se mouchám či jinému hmyzu, který byl v chlévě. Dana pozděj vypověděla, že ji Hubert Pilčík nejen mučil, ale také pohlavně zneužíval. Musela psát ony dopisy tak, aby vše vypadalo, že jsou psány z Bavorska, tyto dopisy potom Pilčík roznášel příbuzným a známým Balleyových, kteří tak věřili tomu, že jsou všichni tři v pořádku v Německu. Za každý takový doručený dopis vyžadoval Pilčík odměnu. Bednu, ve které měla Dana při mučení hlavu, je možné spatřit v policejním muzeu.

Fotografie z policejní rekonstrukce. Ve speciálně zkonstruované bedně věznil Pilčík Balleyovu vnučku.

Fotografie z policejní rekonstrukce. Ve speciální zkonstruované bedně věznil Pilčík Balleyovu vnučku.

Při prvních výsleších po zadržení Hubert Pilčík jakoukoli vinu rezolutně popíral i přes to, že v jeho výpovědích bylo stále více rozporů. Po předložení všech důkazů však nakonec přiznal, že se dne 6. března 1951 sešel s Emanuelem Balleyem na autobusové zastávce ve Všerubech a vylákal ho do hájenky Lipovka s tím, že zde proběhne setkání s agentem, který jej převede přes hranice. Na místě ho upozornil, že pochod bude náročný a dlouhý a Balleyovi doporučil, aby se předtím vyspal. Nic netušící Balley usnul a toho Pilčík využil k tomu, aby ho několikrát udeřil do hlavy gumovým obuškem zakončeným na jedné straně bronzovou kulatinou. Poté Balleyovo tělo přikryl senem a slámou a ve dvou láhvích na půdě hájenky našel neznámou tekutinu, o které předpokládal, že je to hořlavina, tak ještě vše polil touto tekutinou. Následně vše zapálil a od hořící hájenky odešel domů do Sence. 17. března, pod stejnou záminkou jako předtím jejího otce, vylákal Renatu Balleyovou do prostoru bývalého pískového lomu u obce Senec. V případě Renaty využil okamžiku, kdy k němu byla otočena zády a opět obuškem ji několikrát udeřil do hlavy, kolem krku jí omotal bílý provaz a ústa zacpal roubíkem. Bezvládné tělo potom svlékl a zahrabal do písku, její zavazadla s oblečením a osobními věcmi si odnesl domů. Vyšetřovatelé se dotazovali, kde vzal tak velké množství šperků, oděvů a obuvi různé velikosti, toto Pilčík vysvětlil tím, že vše mu věnovali lidé, které úspěšně převedl přes hranice.

Hubert Pilčík

Detail bedny, ve které Pilčík věznil dvanáctiletou Balleyovu vnučku. Ta je dnes uložena v muzeu Policie ČR.

Při dalších výsleších Pilčík přiznal, že měl v úmyslu zabít další tři osoby. Tetu Renaty Balleyové bydlící v Plzni, která měla také zájem emigrovat do západního Německa, 12tiletou Danu a nakonec jako nepohodlného svědka svoji manželku. Den jejich zabití si naplánoval na 9. září 1951. Tento den nezemřeli jeho oběti, ale v noci z 8. na 9. září zemřel Hubert Pilčík. Oběsil se ve věznici v Plzni na Borech, k sebevraždě použil dvou svázaných kapesníků.

Lze se domnívat, že Emanuel a Renata Balleyovi nebyli jediné oběti Huberta Pilčíka. Napovídá tomu i množství kufrů, pánského i dámského šatstva, prádla, obuvi, šperků a osobních věcí nalezených  při domovní prohlídce. Původní majitele těchto věcí, nejspíše zájemce o opuštění republiky, Pilčík nejspíše ze zištných důvodů zavraždil. Zejména u šperků nelze předpokládat, že by mu je lidé dávali jako odměnu za převedení do Německa. V té době byl nedostatek zahraniční měny a šperky se tak staly jediným majetkem emigrantů, který by šel snadno vyměnit v zahraničí za tamní měnu, bylo by tedy velice nelogické, kdyby se jich emigranti zbavovali za převedení, když by mohli platit českou měnou.

Případ Huberta Pilčíka je určitě jedním z nejznámějších zločinů v historii české kriminalistiky a byl nepochybně mnohokrát prozkoumán, přesto přetrvalo, případně nově se objevilo dost otázek, které by stálo za to zodpovědět.

• Hubertovi Pilčíkovi byly prokázány dvě vraždy, kolikanásobný vrah to vlastně byl? Dle nalezených kufrů a předmětů kriminalisté předpokládali nejméně pět obětí.
• Byl Hubert Pilčík spolupracovník Stb v akci Kámen (fingovaný přechod na západ ještě na území republiky) a pak se slušně řečeno udělal pro sebe? Takto je to prezentováno i ve výpovědi J. Frolíka v knize Špión vypovídá. I když ne vše v té knize je pravda.
• Spáchal Hubert Pilčík sebevraždu, nebo byl pro někoho nepohodlný? Sebevražda byla mimo jiné zpochybněna soudním lékařem v dokumentu ČT Třicet návratů
• Komu patřil onen občanský průkaz, jehož zbytky byly nalezeny v popelu na zahradě?
• Rozpory o osudu neteře Renaty Balleiové, dle muzea zločinu majora JUDr. Miroslava Jedličky vypovídala a napomohla k usvědčení Huberta Pilčíka, toto jsme zjistili při našem pátrání také, ovšem dle dokumentu České televize v rámci série Třicet návratů byla po dvou měsících mučení Pilčíkem zavražděna, tuto verzi převzaly následně i portály http://www.totalita.cz/ a http://www.idnes.cz
• Jakým způsobem Pilčík neteř Renaty Balleyové unesl, nebo vylákal k sobě domů?
• Proč byly veškeré materiály ze spisů (až na několik listů s popisem vyšetřování) k tak zásadnímu a nikdy plně objasněnému případu KS SNB v Plzni ještě před rokem 1989 skartovány?
• Pak je zde ještě úplně odlišná verze celého případu od ing. Richarda Švandrlíka, nestálo by za zodpovězení, co se stalo s hájenkou Schober – Stoh a jak je to s oním dokumentem okresní policie Cheb?

Zdroj fotografií: Muzeum Policie České republiky