Beseda s Vladimírem Brabcem

Beseda s Vladimírem Brabcem

(z dobového tisku)

Naše rodina 37/1976, 8.9.1976

Do povědomí televizních i filmových diváků se nezapomenutelně zapsal národní umělec Jaroslav Marvan svým panem radou Vacátkem z Hříšných lidí města pražského, jejichž třináctidílný televizní seriál a čtyři celovečerní filmy režíroval zasloužilý umělec Jiří Sequens. Tento režisér svěřil titulní roli svého dalšího televizního seriálu Třicet případů majora Zemana Vladimíru Brabcovi, který už nejednou přesvědčil o svých nesporných uměleckých kvalitách v řadě postav na scénář Národního divadla; naposledy v titulní roli Cyrana z Bergeraku.

S národním umělcem Jaroslavem Marvanem má Vladimír Brabec mnoho společného. Výrazným faktorem u obou byl nesmírně poctivý a odpovědný přístup ke svěřeným rolím. Potvrdil mi to v rozhovoru také režisér Jiří Sequens, který kromě jiného řekl, že jak Marvan, tak dneska i Brabec dávají postavám celé srdce i duši. Znal jsem Jaroslava Marvana velice dobře a stejně dobře znám i Vladimíra Brabce, takže se s tvrzením režiséra Sequense plně ztotožňuji.

„S tím srdcem i duší máte oba pravdu,“ říká Vladimír Brabec. „Dobře jste to vystihli. Mé nevydrželo bohužel obrovské pracovní tempo a právě při představení Cyrana kapitulovalo. Musel jsem se proto rozhodnout, buď divadlo, nebo Zeman? Jak víš, zvítězil Zeman. Jednak proto, že mi to doporučili lékaři. S natáčením seriálu jsme začali někdy na jaře roku 1974 a já byl po natočení prvních pěti dílů spokojený a nadšený a nijak jsem se netajil tím, že mě práce nesmírně baví. Vzpomínám si jak mi tenkrát kdosi z filmového štábu řekl: „Je počkej, až to budeš dělat dva roky! Ona tě ta legrace přejde!“ A vidíš – nepřešla! Končíme pomalu práci na druhé desítce příběhů a já se těším na každý nový scénář. Říkám úmyslně nový, protože seriál není ještě dopsán, a bude-li mít pravděpodobně víc než třicet dílů, budou se všechny další psát takříkajíc „za pochodu“. Jednotlivé jeho části napsal sám život. Víš, to jsou tak ohromující příběhy, že by se mohly zdát až nepravděpodobné. Kdyby to napsal nějaký autor, tak bychom si řekli: To je něco! Kampak na to šel a kde to vzal? Je sice pravda, že jednotlivé části píší různí autoři. Ovšem na podkladě skutečných událostí…“

Na terasu Brabcova střešovického bytu zaznívá co chvíli hukot letadel, která přistávají a startují z blízkého ruzyňského letiště… Napadá mě, zda v seriálu hraje letecká technika také nějakou roli…

„A víš, že hraje? Vlastně zatím hrála jen nepatrně v díle nazvaném Hon na lišku. Větší sehraje teprve ve třetí desítce. To bych ovšem ještě nechtěl prozrazovat. Jak už jsem říkal, dokončíme letos na podzim další desítku seriálu a potom…“

Potom by se snad mohli těšit televizní diváci na chvíle, kdy tvůj Zeman opět vstoupí do jejich domovů znovu nejen v první, ale také ve druhé desítce příběhů, ne?

„Samozřejmě. Podle mého soudu by se tak mohlo stát na sklonku letošního roku. Pokud z diváckého ohlasu vím, Zeman se divákům velice přiblížil a rychle u nich zdomácněl.“

Máš na tom jistě i svou zásluhu…

„Asi ano, protože hrdina nového televizního seriálu není žádný superman, ani žádný pan jávímvšechno, ale docela normální, obyčejný človíček, který se stále učí, kterého bolí moře věcí, který má jako každý i své rodinné problémy a který chodí denně do práce jako kdokoli z nás. I to je také jeden z důvodů, proč mě práce na seriálu tak ohromně baví i těší. Jsou pochopitelně ještě další a patří k nim v neposlední řadě i fakt, že jsem jedním z té obrovské dílny, v níž seriál vzniká. Ne,nepíši si, jak se možná domníváš, také některý díl sám, ale mám možnost přizpůsobit si práci pro své herecké já v dialogu, který si po domluvě s režisérem Sequensem upravuji…“

Kdy asi natáčení celého seriálu skončí?

„To je otázka přímo na tělo. Měli bychom skončit někdy na jaře 1978, ale to pravděpodobně jen v případě, jestliže budeme točit třicet dílů…“