1973 – Růže pro Zemana

Jan Zeman s dcerou Lídou se chystají ráno k odjezdu z domova automobilem. Lída si ale doma zapomněla svačinu, na Blančino upozornění se pro ni vrací. Zeman zatím zkouší odemknout auto, ale na straně řidiče se mu to nedaří, něco je se zámkem. Druhé dveře u spolujezdce už otevřít jdou a on si teprve teď všímá, že na sedačce leží peněženka. Bere ji opatrně do kapesníku a prohledává její obsah. Podle vzkazu mu jí tam nechal kapsář Jéňa, když jí našel v jedné putyce. Peníze si vzal a zbytek pro něj nezajímavých věci dává Zemanovi. Mimo jiné v ní nachází odstřiženou poštovní známku a na kusu papíru napsáno něco zřejmě v arabštině. Zeman později navštěvuje Jéňu doma, přichází ale pozdě, nachází ho mrtvého. Doktor Veselý určí jako smrt proražení lebky, poručík Láďa v bytě pak najde pár starožitností a i vražedný nástroj, tím je součást barokní psací soupravy. U něj nalezené starožitnosti jsou součástí lupu ze státního zámku Lipná. Zeman si předvolává domovnici z baráku, paní Hejnou. Je to ta samá Hejná, která byla sestrou zavražděného lodníka Berky z roku 1952. Zeman si na ní proto pamatuje. Vypovídá, že se u Jéni hrál hazard a v noci před vraždou s ním domu přišli dva muži. Zeman s Gajdošem pak dostávají zprávu od Žitného. Ten arabský nápis v peněžence je v překladu věta: „Čtvrtek dvacátého pátého, motel Konopiště, mezi druhou a pátou.“ Na nalezené známce pak mikrotečku s číselným kódem. Majitelem peněženky je zřejmě Edmond Sachs, pražský zástupce holandských firem, obchodník s diamanty a zlatem. Firmy, které zastupuje, dovážejí do republiky mimojité i růže v krabicích. Lístek s nápisem byl totiž vytrhnut z jednoho takového katalogu. Sachs prý umí arabsky a vzkaz si tak mohl na lístek napsat i on. Žitný o něm má spoustu informací. Další informace se chtějí dozvědět, když pojedou na Konopiště sledovat účastníky schůzky. Tam přijíždí Sachs a navštěvuje v motelu pana Kuffu. Ten se druhý den objevuje v pražském starožitnictví Orfeus, nakupuje starožitnosti a autem pak opouští republiku. Zeman jako běžný návštěvník jde do Orfea a nabízí vedoucímu Kaunicovi k prodeji tu barokní soupravu, nalezenou u Jéni. Kaunic je tímto nadšen, ale pak zjišťuje, že na tom chybí malá, ale důležitá součást.

V Orfeovi pracuje jako Kaunicův pomocník i doktor Salaba, se Zemanem se znají už z dřívějších let. Oba pak spolu probírají minulost, Salaba si odseděl svůj trest a prý se napravil. Jeho žoviálnost se s trestem ale neztratila. Pak za Salabou přichází Sachs, má eminentní zájem o tu barokní soupravu, ale Zeman říká, že není na prodej. U Žitného v kanceláři pak přiznává, že ho Sachs určitě poznal, někdo ho prý musel upozornit, že mají tu soupravu a on tak tuší, že se o něj zajímají. Žitný zatím nemá rozluštěnou mikrotečku. Oba se rozhodují zatím vyčkávat. U domovnice Hejné hlídkuje Gajdoš, do baráku přichází tajemná dáma. Gajdoš chce po Hejné, aby zjistila kdo to je a co tu chce. Klepe totiž na dveře Jéňova bytu. Hejná dámu zná, viděla jí několikrát s Jéňou a pak i v tu noc, kdy došlo k vraždě. Nutí jí, aby odešla a že ona bude mlčet, za to dostává od ženy tisíc korun. Gajdošovi pak zapírá, že nic nezjistila. Kriminalisté dámu po odjezdu sledovali, jela k panu Kaunicovi z Orfea. Ta dáma je Michelle Merciérová, dopisovatelka zahraniční agentury. Žitný o ní Zemanovi líčí zjištěné informace. Zeman jí chce předvolat k výslechu, ale Žitný mu to zakazuje, má si prý důkazy sehnat jinde a jinak. Mezi nimi tak dochází k rozporům. Hejná je opět přivolána k výslechu, tentokrát pravdivě vypovídá, že Merciérovou viděla ještě s jedním mužem jít k Jéňovi v noci, kdy se stala vražda. Ten muž byl podle popisu Kaunic. Nakonec jim Hejná ukazuje tisíc korun, které dostala od Mercierové. Zeman navštěvuje v Orfeovi Kaunice, on už zná jeho identitu a spolu hovoří o jeho návštěvě u Jéňi. Ten měl Merciérové sehnat empírové hodiny, která je chtěla pro svou sestru. Ukazuje Zemanovi i korespondenci s její sestrou. V jednom rohu dopisu chybí poštovní známka, podle Kaunice jí vystřihl Salaba. Kaunic se pak dušuje, že s kradenými věcmi nemá nic společného a vše by prý hlásil. Zeman pak chce navštívit Salabu, potkává u něj však Merciérovou. Tu pak před Salabou a je spolupracovníkem Kornetem žádá o rozhovor. Chce od ní vědět, kde byla v osudnou noc, kdy se stala vražda. Ona říká, že byla ve starožitnictví s Kornetem. Salaba je tu prý ráno viděl. Zeman jí ale nevěří, kontruje tím, že byla viděna u Jéni. Merciérová tedy přizná návštěvu u Jéni, viděla ho živého ještě v půl čtvrté ráno a mužem, který tam s ní měl být, ale nebyl Sachs.

Zatím na podzemním parkovišti, kde má svůj mercedes i Sachs, se jakási postava snaží povolit nápravu u jednoho z kol. Sachs nic netuší a normálně s autem odjíždí. Zeman se v divadle potkává s Žitným, který tam za ním přišel. Ten říká, že mu volal Sachs, chce se s nimi setkat v motelu na Konopišti, kde pro ně bude mít připraveno písemné prohlášení. V republice se opět objevil Kuffa a se Sachsem se prý setkali. Sachs tedy míří na Konopiště, auto je však poškozeno a jedno z kol se uvolňuje. Sachs padá s neovladatelným vozem ze stráně a auto vybuchuje. K místo nehody přijíždějí i Zeman s Žitným, podle Žitného je hlavním bodem nyní Orfeus. Kolem starožitnictví už jsou hlídky. K Orfeovi přijíždí Merciérová, setká se s Kornetem, který pak zadem vchází do Orfea, ona odjíždí. Zeman jde do akce, jde do starožitnictví. Uvnitř už je Gajdoš s poručíkem Láďou, hlídají skupinku tří kumpánů, kteří jsou u Salaby v místnosti, tedy jeho, Korneta a Kuffu. Uvnitř se počítají peníze a předávají drogy, které zajistil Kuffa. Zeman s Gajdošem vtrhnou dovnitř a překvapí tam skupinku. Kuffa má ale horkou krev a sahá po pistoli, dokonce střílí. Z místnosti prchá a mezi ním a Zemanem dochází k přestřelce po celém starožitnictví. Gajdoš zatím drží oba zbylé v místnosti, Kornet chce utéci a Gajdoš je nucen ho postřelit do ruky, aby si to rozmyslel. Do přestřelky se zapojuje i Láďa, ale toho Kuffa vcelku lehce přepere a prchá dál nahoru do hlavni části prodejny. Tam se objevuje Žitný a chce Zemanovi pomoci. Kuffa ho chce zastřelit, ale Zeman je rychlejší a sází Kuffovi tři rány do nohou. Toho pak odváží sanitka. Zeman jde do dolní místnosti za Gajdošem. Salaba vypovídá, že Zemanovi do auta vhodil peněženku on, napsal i ten vzkaz Jéňovým jménem na radu Korneta, který tak chtěl shodit Sachse. Mikrotečku na známce udělal Kuffa, který se v tom vyznal. Zeman si chce ráno předvolat Kaunice a s ním i Merciérovou. Žitný ale stále nesouhlasí a Zeman nechápe proč. Merciérovou prý vyhostí ze země. Večer v posteli pak Zeman mluví před Blankou o svém odchodu do penze a vůbec je bez nálady. Z rozhovoru se Žitným je velmi zklamaný. Další den pak odjíždí s Lídou ke své matce, přijít na jiné myšlenky. U vrátek na zahradě se náhle objevuje Merciérová ve společnosti Žitného. Ona mu na usmířenou předává kytici růží. Žitný pak vysvětluje, že ona je na jejich straně a pracuje pro rozvědku. Zeman pak už všechno chápe. Merciérová radí Zemanovi, ať zatlačí na Salabu, viděli ho s Kaunicem jít tu noc k Jéňovi. Ten prý zkoušel Salabu vydírat a nejenom jeho. Sachs se rozhodl s Kuffou skončit spolupráci a ten se mu pomstil uvolněním šroubu u vozu. Oba se pak se Zemanem loučí a odjíždějí, Merciérová přes hranice z republiky. Zeman se vrací na zahrádku k domku a společně s Lídou sedí na lavičce, kde tehdy sedával se svým otcem. Nyní tu on sedí se svou dcerou a přemýšlí, co všechno prožili a co je ještě čeká.

Jan Zeman: Vladimír Brabec
pplk. Žitný: František Němec
MUDr. Veselý: Vladimír Ráž
por. Martin Gajdoš: Emil Horváth ml.
por. Láďa: Ivo Niederle
Blanka Zemanová: Jaroslava Obermaierová
Lída Zemanová: Ivana Andrlová
Merciérová: Iva Janžurová
Hejná: Ljuba Skořepová
Dr. Salaba: *Josef Bek
Kaunic: *Václav Voska
Sachs: Oldřich Janovský
Kornet: Alois Švehlík
Kuffa: Jiří Kvasnička
recepční: Libuše Štědrá

Ideový námět: Jan Kovář
Spolupráce na námětu: Jiří Čermák
Scénář: Jiří Sequens
Odborná spolupráce: Adolf Gruber, PhDr. Vlastislav Kroupa,
Jiří Čermák, František Kruml
Dramaturg: mjr. Leoš Jirsák
Hudba: Zdeněk Liška
Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. „Za vynikající práci”
Dirigent: František Belfín
Výtvarník dekorací: akad.arch. Karel Černý
Asistent architekta: Michal Krška
Výprava: Karel Kočí
Výtvarník kostýmů: Lída Novotná
Kostýmy: Jaroslav Kubištová
Umělecký maskér: Jaroslav Čermák
Skript: Alena Mikeťuková
Zástupci vedoucího výroby: Petr Čapek, Jaroslava Pražská, Jiří Radil
II. kameraman: Rudolf Jokl
II. režisér: Jiří Mikeťuk
Střih: ing. Josef Valušiak
Zvuk: Jiří Kejř
Výroba: Josef Císař
Kamera: Josef Hanuš
Režie: **Jiří Sequens

*(zasloužilý umělec)
**(národní umělec)

Vyrobila Československá televize Praha, Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti ve Filmovém studiu Barrandov.
Zpracovaly Filmové laboratoře Barrandov.

©1979