1969 – Studna

Přestože Jan Zeman loni u soudu zvítězil, musel ze své funkce náčelníka pražské kriminálky odejít a svoje místo přepustit svému kolegovi Mirku Stejskalovi. Pořád to ale pro Zemana byla od Stejskala křivda. Jan Zeman skončil na obvodním oddělení Veřejné bezpečnosti, kde se potýká s obyčejnými problémy, třeba jako teď, když vysvětluje žižkovské babce, že si musí nechat udělat nový občanský průkaz. Ta ale protestuje, prý jí ten co má, úplně stačí. Ve skutečnosti má z průkazu takový „salát“, že jí podle Zemana na něj nedají ani důchod. Babka pak ustupuje a souhlasí s výměnou. Další návštěva u Zemana už je důležitější, je to po čase znovu se objevivší Žitný. Prý byl tam, kde ho bylo třeba a nyní už je zase zpět. Přináší mu nevyřešený hájický případ brutální vraždy, kdy byla ve studni nalezena mrtvola a přilehlý dům byl zapálen. Stejskal na tom prý dělal, ale totálně to zasklil. Žitný ho nabízí Zemanovi, ať se to pokusí vyřešit. Otevřel by si tím cestu zpět na kriminálku. Z celého prostého mordu se stal politický případ, v časopise vyšla reportáž, že zavražděný muž byl řidičem u Jana Masaryka a jeho smrt zajistili agenti StB, aby tím zničili důkazy. Proto se o případ zajímá Žitný a po Zemanovi chce pomoc. Článek v časopise napsal Daneš a to Zemana definitivně přesvědčilo o tom, aby do toho šel. Vydává se tedy běžným linkovým autobusem do vísky Hájice, kde se to celé stalo. V autobuse panuje veselá nálada, poznává tak už některé občany z vesnice. Ve vesnici pak zastavuje předsedu MNV a sděluje mu, kdo je a že se chce opět podívat na případ Brůnových. U předsedy se ale nesetkává s ochotou a prý ani ostatní lidé mu nic neřeknou, už mají toho všeho dost a chtějí na tu událost zapomenout. V místní restauraci se Zeman shání po pomocníkovi VB, ten je také v hospodě, ale najednou se má k odchodu. Zeman Maštalíře zastavuje a chce po něm pomoc ohledně toho případu. On ale nechce nic slyšet a odchází. Před hospodu ale na Zemana čeká, nechtěl o tom mluvit uvnitř. Sám loni taky trpěl, když mu vytloukli okna a vápnem všude napsali, že ho pověsí. Zemanovi přesto říká, že ten článek je nesmysl, starej Brůna byl vždycky zedník a žádný řidič, neuměl vzít ani volant do ruky.

Zeman ho nakonec přesvědčuje ke spolupráci a jdou se spolu podívat na místo tragédie. Je to spáleniště, vysokou zdí obehnaný barák se zahradou a tou studnou. Maštalíř líčí události kolem případu rodiny Brůnových, jedno tělo našli ve studni, ve shořelém baráku pak druhé, úplně ohořelé, u svého strýce v další vesnici našli syna Brůnu, doktora filozofie, ten je z toho všeho ještě nyní v šoku a léčí se v psychiatrické léčebně. Údajně ho ten večer měl otec požádat, aby navážel vodu, když byl u studny, někdo mu prý břitvou přejel po rukou a po krku a hodil ho do studny. Snažil se pomalu ze studny vysoukat ven, to se mu podařilo a celý vysílený pak doběhl ke svému strýci. Zemanovi se jeho dřívější výpověď vůbec nezdá a pochybuje. Zkouší se s pomocí Maštalíře dostat do studny a obhlédnout to zevnitř. Na stěnách pak nachází stopy krve. Zeman se pak podivuje, kde je původní kbelík, se kterým měl jít Brůna navážet vodu, Maštalíř totiž říká, že tady nic jiného neuklízeli. Odchází pak zpět do hospody, kde ho hostinská nechává ubytovat v malém pokojíku. Ta mu pak postupně líčí, že je občas na spáleništi vidět světlo, někdo tam prý obchází. Podle ní, je možným zapleteným v případu i hrobník Koštýř, jeho žena měla údajně zbavit mladého doktora Brůnu ostychu z žen a když se to Koštýř dozvěděl, vyhrožoval Brůnovým, že je pozabíjí. Zeman navštěvuje místního holiče, je to dobrý chlap a pusu jen tak nezavře. Je u něj v oficíně zrovna na holení strýc Hurych, ten, ke kterému utekl té noci mladý Brůna. Zemanovi říká, ať se do toho neplete a nechá ty mrtvé spát. Holič dál líčí, že mladý Brůna přinesl loni do vesnice petici Dva tisíce slov, přilepil jí Maštalířovi na vrata. Ten mu vyhrožoval, že ho nechá zavřít. Podle holiče přebral Maštalíř Brůnovi dívku a tohle byla jeho pomsta. Měl být také autorem těch výhrůžek na Maštalířově domě. Do holičství přichází rozrušený Maštalíř, na hřbitově byla objevena otevřená Brůnovic hrobka, někdo se do ní dostal bez porušení zámku. Všichni pak pomalu vstupují do hrobky, nacházejí pootevřené rakve. Jakoby v nich někdo něco hledal. Po akci pak Zeman s Maštalířem zapíjejí ty hrůzné zážitky z hrobky. Jsou u Zemana v místnosti nad hostincem. Najednou je vidět na spáleništi to světlo, o kterém mluvila hostinská. Oba se vydávají na místo a tam po dramatické honičce chytají strýce Hurycha. Ten se brání Maštalířovu obvinění, že je vrahem a vypovídá, proč tam chodí. Hledá prý majetek Brůnů, velké množství zlata, které měl starý Brůna koupit od jednoho zubaře. Zeman pak navštěvuje v psychiatrické léčebně mladého Brůnu, s pomocí a pod dohledem doktora Veselého ho vezou na místo činu. Tam se Brůnovi vrací loňské vzpomínky, vypovídá, že ty věci proti Maštalířovi loni nezpůsobil on, ale jeho kamarádi z fakulty. Ty tam poštval jeho strýc Hurych, byl totiž zatrpklý vůči Bezpečnosti. Zeman chce po Brůnovi jeho výpověď, on to zkouší opět už s tím známým, co říkal. Zeman mu nevěří a argumentuje vědrem, které je nalezeno ohořelé v domě a ne u studny, kam ho Brůna položil při práci s rumpálem.

Dále říká, že je nesmyl, aby vrah, když zapálil dům a podřezal obyvatele, aby ještě ničil stromky. Brůna se pak sesypává a dostává od doktora Veselého lék pro uklidnění. Nakonec se i on chce zbavit své tíhy a přistupuje k pravdivé výpovědi. Zlato prý jeho otec schoval do studny. U otce Brůny se z toho všeho vyvinul jakýsi stihomam, bál se, že o ty peníze přijdou. Měnil často jejich úkryt, zvyšoval zeď kolem zahrady. Pak se stala ta věc s Maštalířem a lidé začali mluvit o soudu. Ten večer byl u nich opět strýc Hurych, strašně se s jeho otcem hádali o peníze, které Hurych dříve dostal za shořelý majetek, Brůna mu je nechtěl dát, považoval to za věno své ženy, Hurychovy sestry. Večer pak Hurych odešel, všichni z toho byli vyčerpaní. Mladý syn si psal v kuchyni svoje poznámky, matka byla ze všeho tak vyčerpaná, že mu dala večeři a šla spát. Otec byl s ním v kuchyni, ale byl divně tichý, uzavřený do sebe, navíc se na stoličce divně kýval ze strany na stranu. Pak náhle odešel a syn slyšel po chvíli matčin křik. Vyběhl do pokoje, kde našel chroptící matku s rozťatou hlavou, nad ní stál otec se sekerou v ruce a opět se divně kýval. Syn byl z toho tak v šoku, že bezmyšlenkovitě přijal otcovu nabízenou sekeru s tím, ať jde na zahradu a podřeže stromky. To postupně zkoušel dělat, ale brzy mu došli síly. Opět se objevil otec, šli spolu ke studni, kde dal synovi do ruky břitvu a řekl mu, aby se podřezal. On už ztratil vůli žít a tak se pořezal na zápěstích a na krku. Ale jen málo. Otec ho pak hodil do studny. Studená voda a stísněné prostory vyvolaly v synovi touhu opět žít. Začal se pomalu sunout kámen po kameni nahoru, když po čase se mu nad hlavou objevila padající postava. Byl to otec. Zápasili spolu v ledové vodě. Otec byl jako šílený, chtěl syna společně se sebou stáhnout pod vodu. Syn se ale ubránil a přepral otce. Opět se začal sunout směrem nahoru, po čase se mu podařilo vyčerpanému vylézt ze studny. Uviděl hořící barák a někde v něm nahoře byla i matka. On jako šílený přelezl zeď zahrady a s naprostým vyčerpáním po pár kilometrech padl u strýcových vrat. Takto tedy zní pravdivá synova výpověď a on žádá po Zemanovi potrestání. Ten mu ale říká, že osud ho už dosti vytrestal. Major Zeman s úspěchem opouští vesnici, všichni si ho tu oblíbili a mají ho rádi. Jeho úspěchem i stoupl do podvědomí lidí pomocník VB Maštalíř. Celá vesnice si velmi oddechla. Zeman se vrací do Bartolomějské, v kanceláři, kde dříve působil, nachází za stolem Stejskala. Ten je jeho příchodem překvapen a nabízí mu ruku k pozdravu. Tu ale Honza nepřijímá a říká, že přinesl založit vyřešený případ Hájice. Také Stejskalovi ukazuje svoje opětovné jmenování do funkce náčelníka pražské kriminálky. Stejskal se má hlásit na kádrovce. Ten se s Honzou loučí s tím, aby pokud může, mu odpustil. Zeman zakládá spis o případu do trezoru a zamyšleně se rozhlíží už opět po svojí místnosti náčelníka.

Jan Zeman: Vladimír Brabec
pplk. Žitný: František Němec
kpt. Stejskal: Ladislav Mrkvička
MUDr. Veselý: Vladimír Ráž
Maštalíř: Miroslav Zounar
Koštýř: Petr Skála
Manka: Libuše Geprtová
Seydl: Robert Vrchota
Hurych: Oldřich Velen
Doupětová: Míla Myslíková
Hádek: Vladimír Bičík
Hora: *Čestmír Řanda
Psychiatr: Karel Houska
Dr. Brůna: Josef Kubíček
Jeho otec: Jaromír Crha
Jeho matka: Valerie Kaplanová
Žižkovská bába: Darja Hajská
a další

Ideový námět: Jan Kovář
Námět, povídka a scénář: Jiří Procházka
Odborná spolupráce: Adolf Gruber, PhDr. Vlastislav Kroupa,
Jiří Čermák, František Kruml
Dramaturgové: ing. Jiří Procházka, mjr. Leoš Jirsák
Hudba: Zdeněk Liška
Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. „Za zásluhy o výstavbu“
Dirigent: František Belfín
Výtvarník dekorací: akad.arch. Karel Černý
Asistent architekta: Michal Krška
Výprava: Karel Kočí
Výtvarník kostýmů: Lída Novotná
Kostýmy: Eliška Vitvarová
Umělecký maskér: Jaroslav Čermák
Skript: Alena Mikeťuková
Zástupci vedoucího výroby: Olga Mimrová, Petr Čepek, Jiří Radil
II. kameraman: Jan Kváča
II. režisér: Jiří Mikeťuk
Střih: ing. Josef Valušiak
Zvuk: Jiří Kejř
Výroba: Josef Císař
Kamera: *Václav Hanuš a Josef Hanuš
Režie: **Jiří Sequens

*(zasloužilý umělec)
**(národní umělec)

Vyrobila Československá televize Praha, Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti ve Filmovém studiu Barrandov.
Zpracovaly Filmové laboratoře Barrandov.

©1979