1962 – Třetí housle
V autě, které směřuje do Karlových Varů, sedí dva šťastní lidé, Jan Zeman a Blanka Svobodová. Jedou do Karlových Varů, kde proběhne jejich svatba. Auto řídí Stejskal, také v něm sedí Pavlásek, který je nucen se vyzout z bot, protože jsou mu malé. Cestou míjejí zvláštní autobus, kde sedí majitelé se psy, jedou stejným směrem na psí výstavu. Cestou si mezi sebou něco šuškají Stejskal s Pavláskem. Na letiště do Varů přiletí i Kalina, kterého má Stejskal vyzvednout. Po příjezdu autobusu z něj vyjde německý občan se psem a na něj zamává jakýsi člověk, který mu něco předává. Přijel na kole a má sebou futrál na housle. Při odchodu ho nechtěně vyfotí žena, která přijela také autobusem. Dva aktivní příslušníci Bezpečnosti zatím debatují u auta, které je špatně zaparkované. Při jejich rozhovoru ale s autem někdo odjíždí. Na jiném místě příslušník nachází stejný typ vozu, ale s rozdílnou SPZ. Vidí, jak se do auta přes okénko snaží někdo hodit květinu. Je to jistý Vašek, houslista z orchestru. Květinu házel do auta pro paní Vlastu, která je manželkou jejich dirigenta. Kvůli tomuto přichází pozdě na zkoušku, kde si ho dirigent dobírá. Stejskal zatím veze Kalinu z letiště do obřadní síně, kde na něj všichni čekají. Jedou právě tím autem, které se příslušníci snažili odtáhnout, je to stejný typ, do kterého chtěl houslista vhodit květinu. Mezitím se v hotelu snaží zaplatit neplatnou bankovkou dáma, která přijela se psím autobusem. Vrchní na ní chce vědět, kde bankovku vzala, ona ukazuje na německého občana, který sedí v restauraci a také přijel se svým psem na výstavu. Němec se pak baví s vrchním a jeho komplicem a sděluje jim, že balíček mu předal jakýsi muž na bicyklu, nadává jim, že dostal neplatné peníze. Podvedení jsou však i oni, protože peníze pro něj měli připraveni sami.
On dostal od toho muže peníze platné před měnovou reformou. Němec chce po nich své marky. Zatím dochází k obřadu, kdy si Jan s Blankou mění prstýnky a prvně jako manželé se líbají. Potom všichni dohromady jedou na hostinu kočárem s koňmi, tahle jízda je slibovaným překvapením. Kočár ale zastavuje příslušník Bezpečnosti, který poznal muže, který mu na začátku ujel s vozem, je jím Stejskal. Odchází s ním pak do stáje, kde je auto zaparkováno a Stejskal tak přichází o začátek hostiny. Zatím dirigent orchestru chce po svém houslistovi, panu Hankem, sehnat marky, rád by své ženě koupil psa. Začíná hostina, na které obsluhuje i vrchní, zapletený do obchodu s markami. Hanke jde za tím německým občanem, který byl okraden, aby od něj koupil psa. Ten ho považuje za člověka, který ho okradl, protože je mu velice podobný. Vezme Hankemu jeho pouzdro s houslemi, myslí si totiž, že v něm má ukradené peníze. Na houslistu pak poštve své psy. Zatím komplic číšníka nachází v Růžové lázni magnetofon, na který se všechno nahrálo. Byla tam i nahrávka vrchního s němcem, kde si domlouvali obchod. Také je tam nahrávka Hankeho s ženou dirigenta. Oba se bojí, že už o všem ví policie. Vyděšený Hanke uvidí u hotelu auto, ujíždí s ním, protože si myslel, že patří Vlastě, dirigentově ženě. Bylo to ale auto kriminalistů z Prahy. Do Růžové lázně se vrací houslista Vašek, aby se podíval na magnetofon, je ale chycen druhým šmelinářem a zároveň masérem, namočeným s vrchním v obchodu s němcem. Masér pak Vaška mučí skotskými střiky, aby mu všechno řekl.
Ten přiznává, že to on je okradl, když se vydával za Hankeho, chtěl se mu pomstít, protože miluje Vlastu, se kterou Hanke v lázni také byl. Vašek má i další prošlé peníze, masér je po něm chce pro další obchody. Stejskal zatím zkouší hledat jejich ukradený vůz, nachází však ten druhý, patřící Vlastě. S tou se pak seznamuje a v Růžové lázni si od ní nechá dělat manikúru. Sám si sedne na pohovku, kde se při dosednutí spustí magnetofon a začne nahrávat. Zatím příslušníci zastavují auto kriminalistů, ve kterém jede dirigent orchestru, myslí si totiž, že je jeho, protože má stejný typ. S ním je v autě i Hanke, který s autem ujel od hotelu. Masér se pak s vrchním domlouvají, jak budou s prošlými penězi od Vaška dělat další obchody. Zeman ale maséra poznává jako recidivistu. Ten pak říká vrchnímu, že ten člověk je Zeman z kriminálky a oba se skoro hroutí strachy, protože si myslí, že hostina je jenom krycí zástěrkou a celé to už sleduje Bezpečnost. Vrchní se pak jde s futrálem na housle, který mu přinesl masér, přiznat Zemanovi. Masér zase ujíždí s autem kriminalistů. Celá hostina se rázem mění ve vyšetřování velkého vekslu s penězi. Začíná také psí přehlídka, na které je i paní Vlasta ve společnosti houslisty Vaška, který jí slibuje psa. Svého psa předvádí i německý občan, zapletený do vekslu. Zeman ho na přehlídce nenápadně zatýká. Zatím Kalina s Pavláskem a Blankou hrají karty v hotelu a pozorují, jak u psího autobusu nastává zmatek, když nemají svého vůdce z Německa. Pavlásek pak pohledem z okna zjišťuje, že jejich auto není na svém místě a zase zmizelo.
Jan Zeman: Vladimír Brabec
Blanka: Jaroslava Obermaierová
por. Stejskal: Ladislav Mrkvička
plk. Kalina: *Miloš Willig
plk. Pavlásek: *Josef Větrovec
ppor.Vostárek: Bohuslav Čáp
stražm. Milotínský: Milan Stehlík
Mayer: Zdeněk Řehoř
Závis: Karel Urbánek
August Wolf: Alois Müller
Luisa Hildebrantová: Marie Marešová
Vlastičká Břízová: Alena Vránová
Theodor Bříza: Luděk Kopřiva
Vilibald Hanke: Svatopluk Beneš
Radim Pešek: Oldřich Vízner
Dále hráli: Karel Effa, Vlasta Jelínková, Ota Kinský, Václav Trégl
Ideový námět: Jan Kovář
Námět a povídka: Ladislav Langpaul
Scénář: Vladimír Sís, Jiří Sequens
Odborná spolupráce: Adolf Gruber, PhDr. Vlstislav Kroupa, František Kruml
Dramaturgové: ing. Jiří Procházka, mjr. Leoš Jirsák
Hudba: Zdeněk Liška
Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. „Za zásluhy o výstavbu“
Dirigent: František Belfín
Text písně: Vladimír Sís
Výtvarník dekorací: akad.arch. Karel Černý
II. architekt: ing. Jiří Matolín
Výprava. Karel Kočí
Výtvarník kostýmů: Lída Novotná
Kostýmy: Eliška Hofová
Umělecký maskér: Jaroslav Čermák
Pomocný režisér: Helena Rohanová
Skript: Alena Mikeťuková
Zástupci vedoucího výroby: Olga Mimrová, Josef Hudlička
II. kameraman: Jan Kváča
II. režisér: Jiří Mikeťuk
Střih: ing. Josef Valušiak
Zvuk: Jiří Kejř
Produkce: Josef Císař
Kamera: *Václav Hanuš
Režie: *Jiří Sequens
*(zasloužilý umělec)
Vyrobilo Filmové studio Barrandov pro Československou televizi Praha, Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti.
©1976
Users Today : 187
Total Users : 5075
Who's Online : 3