1960 – Prokleté dědictví

Objeví se zpráva, že žena jménem Růžena Formanová, byla zachycena vlakem. Stejskal je vyslán Pavláskem na technickou fakultu, kde se učí dcera té ženy, Julie Formanová. Sděluje jí, co se stalo. U zachycené ženy je nalezeno 28 stokorun, které byly uloupeny v roce 1954 z poštovního vozu. Žena je však v těžkém stavu, bezvědomí, porušení míchy, nemůže vypovídat. Při výslechu její dcery se dozvídají, že svou matku viděla včera večer a ta jí nabízela právě ty stokoruny, ona je odmítla a stydí se za ni, i kvůli jejím minulým stavům. Zeman se Stejskalem přijíždějí inkognito na pracoviště Formanové na Kladno, prý kvůli topení. Zde se Jan Zeman opět po letech potkává s Blankou Mutlovou, nyní opět Svobodovou, se kterou se už zná z dřívější doby. Tady pracuje jako vedoucí brigádnického domova. Od ní se dozvídají, že Formanová tu pracovala jako uklízečka a její život byl velmi bouřlivý. Mezitím, co Stejskal prohledává pokoj, kde Formanová bydlela, Jan s Blankou si povídají o minulosti. Zemana pak posílá za Gargelou, který byl přítelem Formanové. Spolu byli na dovolené ve Špindlerově Mlýně, tam se Formanová seznámila s Ledvinkou, se kterým pak Gargelovi zahýbala. Bezpečnost už má Ledvinku v archivu, ale nevědí, kde ho nyní hledat.

Blanka pozve Zemana k sobě na večeři, spolu pak vzpomínají a probírají svoje osudy. Při tom je ale ruší Stejskal s tím, že oba musí jet do Prahy, na světě je totiž další várka uloupených peněz a mají i člověka, který je chtěl udat. Je jím prostoduchý člověk, který také pracoval na Kladně. Od něj se dozvídají, že peníze dostal od Formanové, která je měla u sebe na pokoji. Chtěl je na motorku. Hovoří i o dalším příteli Formanové, nějakém Jardovi, se kterým se setkal při oslavě u ní na pokoji, měl prý myslivecký klobouk, který nesundával z hlavy. Na scéně se objevuje postava jménem Rusňák, který je tím člověkem s kloboukem. Přichází za ním Ledvinka a chce po něm vědět víc o penězích a situaci kolem Formanové. Zároveň chce, aby ho někde Rusňák schoval. Při výslechu Rusňák vypovídá, že zná Ledvinku a Gargelu z vězení, kde všichni byli na jedné cele. Potkali se naposled u Formanové, kde slavili propuštění z vězení. Blanka pak objevuje, že Ledvinkovi devětkrát telefonoval. Zeman Gargelovi vyčítá, že nemluvil pravdu o Ledvinkovi, ten se omlouvá, že nechtěl Formanové přitížit. Rusňák pak večer bere jednu plechovku a nese jí mezi ostatní do skladu, je na ní vyznačená červená čára. Pak jde za Ledvinkou a říká mu, ať zmizí, že je tu kriminálka a vyslýchala ho. Podřekne se, že ví o penězích u Formanové. Dochází mezi nimi k hádce a honičce, při které se Rusňák topí v kališti a na poslední chvíli mu říká o plechovce ve skladu. Zatím se Formanová probírá z komatu, potom Zemanovi vypovídá, že u sebe měla kufr s penězi, který patřil Ledvinkovi. V kufru bylo skoro 300 000 Kčs. Pod vlak prý skočila proto, že se Ledvinky bála, když dala tomu člověku peníze na motorku. Při výslechu se její stav ale opět zhorší. Ledvinka se snaží ze skladu získat plechovku, zatím Zeman hledá Rusňáka, ale nenachází ho.

U Blanky v kanceláři se pak oba dva k sobě víc přibližují. Stejskal přichází se zprávou, že dole v šachtě je Ledvinka, který se kolem motal. Viděli ho tam prý dva horníci. Oba dva pak sfárají dolů a hledají Ledvinku v podzemních chodbách. Zeman uvidí světýlko od baterky a pronásleduje ho, Ledvinka pak v nervovém vypětí střílí. Dochází k výbuchu, při kterém jsou Zeman s Ledvinkou zavaleni v chodbě a nikdo k nim nemůže. Stejskal vyfárá, je u toho i Pavlásek a Blanka, společně se o Zemana bojí. Dole je navíc problém se svářecími bombami, které hrozí výbuchem. Proto tam sfárá skupina horníků, aby je odnesli. Mezitím se po výbuchu probírá Zeman a vidí, že Ledvinka má zavaleny nohy a nemůže ven. Dvojice horníků se snaží odnést rozpálené bomby, jedna jim vypadne, ale k výbuchu naštěstí nedojde. Ledvinka se zatím přiznává odkud měl peníze, dal mu je bratr, který v roce 1954 vyloupil ten poštovní vůz. Měl mu je ohlídat, dokud se nevrátí z legie. Ledvinka ale dlouho nevydržel peníze nepoužívat a po šesti letech je vykopal ze země. Stihne i říci, že Rusňák se utopil v kališti. Ledvinka pak umírá a se Zemanem to vypadá špatně, těžko se mu dýchá, dochází kyslík a omdlívá. Pak se po chvilce probírá a slyší ťukání, které je signálem od horníků. Opětuje ho a skupinka horníků se pouští do odstranění závalu. Pak po vysvobození je společně s Blankou u ní doma a oslavují to, že přežil a teď už nerušeně chtějí povečeřet. Připíjejí si už dříve otevřeným vínem, které si slíbili, že spolu po případu vypijí. Oba dva doufají, že jejich budoucnost už povede stejným směrem.

Jan Zeman: Vladimír Brabec
Blanka: Jaroslava Obermaierová
por. Stejskal: Ladislav Mrkvička
mudr. Veselý: Vladimír Ráž
plk. Pavlásek: *Josef Větrovec
Ledvinka: Otto Lackovič
Gargela: Jaroslav Moučka
Rusňák: Bořivoj Navrátil
Drábek: Petr Svojtka
Růžena Formanová: Miriam Kantorková
Julie Formanová: Dagmar Veškrnová
ing. Hrubý: Zdeněk Braunschläger
Náčelník OO VB: Miloš Vavruška
Dále hráli: Zdeněk Blažek, Karel Fridrich

Ideový námět: Jan Kovář
Námět a povídka: Jiří Sequens
Scénář: Jiří Sequens
Odborná spolupráce: Adolf Gruber, PhDr. Vlastislav Kroupa, František Kruml
Dramaturg: mjr. Leoš Jirsák
Hudba: Zdeněk Liška
Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. „Za zásluhy o výstavbu“
Dirigent: František Belfín
Výtvarník dekorací: akad.arch. Karel Černý
II. architekt: ing. Jiří Matolín
Výprava: Karel Kočí
Výtvarník kostýmů: Lída Novotná
Kostýmy: Eliška Hofová
Umělecký maskér: Jaroslav Čermák
Pomocný režisér: Helena Rohanová
Skript: Alena Mikeťuková
Zástupci vedoucího výroby: Olga Mimrová, Josef Hudlička
II. kameraman: Jan Kváča
II. režisér: Jiří Mikeťuk
Střih: ing. Josef Valušiak
Zvuk: Jiří Kejř
Produkce: Josef Císař
Kamera: *Václav Hanuš
Režie: *Jiří Sequens

*(zasloužilý umělec)

Vyrobila Československá televize Praha, Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti ve Filmovém studiu Barrandov.

Zpracovaly Filmové laboratoře Barrandov ©1976