Kdo byl starý Brůna, ten, který se kýval?




 


Reflex
01.07.2004

Kdo byl starý Brůna, ten, který se kýval? Šílený otec Brůna coby posel smrti drží sekyru a nepřítomně se kývá ze strany na stranu. Pak jde před dům na zahradu s jediným cílem: zahubit všechno živé. Vyzáblý staroch rýsuje smrtící osud stromkům na zahradě i svému synovi. Chce spolu s ním zemřít ve studni.

Tento filmový obraz z jednoho z nejznámějších dílů majora Zemana, Studna, má zaryt v paměti kdekdo. Recesističtí fanoušci seriálu se pokaždé těší, až série dopluje k šestadvacátému dílu - což se stane ve středu 7. 7. ve 20.00 na Primě. Málokdo ale ví, kdo byl vlastně "starý Brůna". Podobu této postavě, která se dostala i do písňového textu Těžkýho Pokondra, vtiskl herec Horáckého divadla v Jihlavě Jaromír Crha (1922-1982). Režisér Sequens si Crhy náhodou všiml při natáčení dílu Pán ze Salcburku, kdy se filmoval ovocný trh na jihlavském náměstí. Nejznámější kývací scéna Studny ovšem vznikala na Barrandově, vypálený dům a zahrada s podťatými stromky obehnaná vysokou zdí stály v místech, kde se natáčel i Limonádový Joe. Kývání se sekyrou byl Crhův herecký nápad - ostatně podle Sequense k hercově poněkud podivínské povaze pasoval. V jednu chvíli se při natáčení začal Crha sám od sebe kývat, režisérovi se to zalíbilo a toto herecké gesto mu ponechal. Crha byl původním povoláním slévač, dotáhl to až na slévačského mistra. S divadlem začal na Kladně a potom přešel do Brna. V Jihlavě začal hrát se svou sestrou v padesátých letech, oba tu strávili svá nejlepší herecká léta. Dostával velké role, hrál například Krále Leara či Jaga v Othellovi. Po odvysílání Studny Crha zjistil, že zaujala nejen diváky, ale i jeho kolegy z divadla, kteří ho v zákulisí začali vítat charakteristickým kývavým pohybem v předklonu. Zpočátku to vnímal jako legraci, posléze ho to prý už štvalo.

Zajímavostí je, že Crha hrál v divadle dlouhé roky s výrazným handicapem - byl totiž nedoslýchavý. Kvalitní naslouchátko složitě sháněl za železnou oponou v Rakousku, míval ho začesané vzadu na hlavě ve zbytku vlasů, které nosil jakoby rozčepýřené. Práci mu to komplikovalo hlavně při zkouškách. Uměl sice perfektně odezírat, ale když přístroj špatně zafungoval, stávalo se, že mluvil víc nahlas, nebo naopak tišeji. Crha celý život vypadal starší, než ve skutečnosti byl, zemřel po těžké nemoci 30. listopadu 1982. Crhova-Brůnova sláva přežila dodnes. V novinách lze nalézt inzeráty typu: "Za příběh majora Zemana Studna nahraji tři jiné. Mám všechny případy, ale Studna mi chybí. Případně zaplatím 300 Kč." V roce 2002 hledala skupina filmových fanoušků název pro server věnovaný filmovému hororu, a protože horor.cz byl již obsazen, padla volba na Studnu. Zdeněk Krajíček, jeden ze zakladatelů serveru www.studna.net, považuje díl s Brůnou za jednoznačně nejstrašidelnější z celého seriálu. Na houpajícího se otce nikdy nezapomene, sílu scény podle něj umocnil fakt, že v tehdejší době nebyl divák tolik přesycen násilnostmi. I Josef Kubíček v roli "mladého Brůny" byl podle něj přesvědčivý: "Vyprávění díky jeho skoro hypnotickému hlasu dokonale zapadlo do takřka hororového ladění dílu." Působivost tohoto dílu dokresluje i debata, která se na Internetu spustila po znovuuvedení seriálu v ČT. Pisatelé vnímali Majora Zemana jako propagandu, reklamu na komunismus, nicméně jeden z diskutující se přiznal: "Klasika mého dětství. Ještě několik let poté, co jsem viděl Studnu, jsem z toho měl zlé sny. Ale časy se mění a já taky. To vychvalované řemeslo, které prý zakrývá propagandu, to je nafouknutá bublina. Nad některými ,vážnými' scénami se člověk musí smát. Nejlepší příklad je asi umírání padouchů - dlouhé a podivné. Znovu vidět to už nepotřebuji." Nelogičnosti počínání hrdinů Studny si ostatně všiml svého času i publicista Milan Kruml: "V příběhu Studna, který patří k nejslavnějším epizodám seriálu (pravděpodobně díky postavě šíleného otce se sekyrou v ruce, jinak jde totiž o obhajobu v roce 1969 nastupující normalizace), chodí strýc nesmyslně noc co noc hledat s baterkou do vypáleného domu zlato - zřejmě aby její světlo v pustině každý viděl."

Poněkud nervově labilní rodinka

Radek Laudin