V jedné pražské vinárně, zvané Konírna, probíhá právě básnický večer, na kterém všem přítomným básník Pavel Daneš velmi bouřlivě recituje verše francouzského básníka Francoise Villona. Básník má podle něj přece právo vzbouřit se proti nesvobodě a útlaku. Je tu také přítomna Zemanova dcera Liduška se svým kamarádem Petrem. Před rodiči ale toto zatajila, údajně je v domově důchodců s recitační pionýrskou úderkou. Daneš pak už po recitacích sedí na baru se svými přáteli, jsou jimi redaktorka Konečná a vedoucí Konírny, Robert Sháněl. Daneš se jim svěřuje, že jeho přítelkyně Eva Moulisová, ho vyhnala z domu. Konečná mu radí, ať ještě zkusí jít za ní do šatny a odprosit jí. Součástí básnického večera je i pěvecké vystoupení, ve kterém je Eva ústřední osobou, právě před svým vystoupením by mohla být svolnější. Ona ale Daneše trvale odmítá a odchází zpívat. Daneš už si notně posilněn alkoholem přisedá k mladému páru Lidky a Petra. Hlasitě komentuje a ruší vystoupení zpěvačky Moulisové. Její pěvecká úloha věrně sedne k pocitům zoufalosti, které cítí, do toho ještě Daneš se svými poznámkami. Po skončení zpěvu mezi nimi dochází k potyčce, najednou je slyšet výstřel a Moulisová padá postřelena na zem. Daneš panikaří a snaží se z Konírny zmizet, zkouší to přes dvůr, ale tam ho dostihne Sháněl a zmlátí ho za to, co provedl. Daneše si pak přebírá příslušník. V Bartolomějské jsou shromážděni všichni svědci a přítomní ve vinárně. Má dojít k výslechům. Stejskal Zemana upozorňuje, že mezi zadrženými je i jeho dcera. Zeman jí, i Petrovi vynadá a pošle je domů. Vyslýchat začíná jako prvního známou firmu kapsáře Ferdu, který byl ve vinárně také přítomen. Dalším je na řadě Sháněl, vedoucí vinárny. Daneše vždycky neměl rád a považuje ho za gaunera. Vypovídá také, že Konečná s Danešem spala, i proto prý Moulisová odhodila Daneše. Stejskal navštěvuje v nemocnici zraněnou Moulisovou, ta mu říká, proč měla Daneše ráda, ale že život s ním nebyl lehký. Nakonec ho jednoznačně označuje za původce výstřelu. Na chodbě před pokojem se Stejskal seznamuje i s přáteli Moulisové, profesorem Braunem, tajemníkem Šandou, redaktorku Konečnou už zná.

Návštěvu jim však zakazuje a celkově k nim pojímá velkou nedůvěru. Zeman zatím navštěvuje v cele Daneše, který se probírá z opilosti, sděluje mu co provedl a on, když se to dozvídá je zdrcen. Zeman je povolán za Kalinou na ministerstvo, ten mu ukazuje článek v novinách, kde se píše, že střelba je zinscenovanou akcí Bezpečnosti proti kulturní frontě. To se vše objevilo i v zahraničních tiskovinách, k tomu všemu i další lži. Zeman se pak dozvídá od Žitného, kdo je skutečně Daneš. Na filmovém materiálu mu pouští nahrávku domu, kde bydlí jakýsi pan Perry Stein, ten působí v Praze jako kulturní atašé, převzal zde agenturu Bílé linky po smrti Hackla a Holana. Na jeho večírcích pro kulturní intelektuály se všichni jako Moulisová, Daneš, Konečná, Braun a další scházeli. Ze zvukového záznamu sešlosti je patrné, že společně něco chystají. U Zemana v kanceláři pak Gajdoš sděluje, že nemají vražednou zbraň a ani nábojnici. Dozvídají se, že Moulisová odmítá svou výpověď. Zeman jde za Moulisovu do nemocnice, u ní je doktor Braun, který sehrává svým pobytem a mluvou velké divadlo. Zeman je přesvědčen, že k odvolání výpovědi ji donutili on a jeho společníci, mají na ní celkově dost velký vliv. V Konírně se zatím nacvičuje nové představení, přicházejí tam Zeman s Gajdošem, jsou svědky úryvků vystoupení, které se ale Zemanovi pro svůj politický podtext a provokaci nelíbí. Vyhrožuje Shánělovi zavřením podniku, ten pak trochu obrací a říká, že vlastně neviděl nikoho střílet na Moulisovu. Nechce být vyhnán z kulturní fronty za spolupráci s Bezpečností. Doma navštěvuje Zemana Stejskal, je tu i Lídin přítel Petr. Přináší Danešovu básnickou sbírku, která je připravena k vydání. Stejskal zatím přesvědčuje Zemana o tom, že nic proti Danešovi nemají a musejí ho pustit, celkově se chce spíše držet zpátky kvůli jakési vysoké hře, na kterou oba prý nestačí. To se Zemanovi nelíbí a se svým kolegou nesouhlasí.

Některé části Danešových básní poznává Petr, prý je jejich autorem a psal je pro Lidušku. Básníkovi je poslal, ten je zneužil a chtěl je vydat pod svým jménem. Zároveň předává i Zemanovi nábojnici, která k nim přiletěla ve vinárně hned po výstřelu, sehnul se pro ní on a ještě jeden člověk v károvaném saku. Tím je kapsář Ferda, kterého si Zeman vyzvedává v jedné pražské putyce. Ferda mu říká, že Daneš ho začal brát do kulturní společnosti, aby tam prý okrádal přítomné. Ferda také sebral pistoli po akci v Konírně a dal jí do kabelky redaktorce Konečné. Zeman si předvolává Daneše k sobě do kanceláře, Daneš se brání spolupráci. Zemanovi v cele složil i báseň, ve které ho označuje za utlačovatele. Zeman kontruje tím, že skutečným autorem básně je Villon, to je pro Zemana dalším argumentem v tom, že mu ukazuje Petrovu báseň, kterou mu Daneš ukradl. Má i další důkazy ve formě výpovědi kapsáře Ferdy a ukazuje mu i nábojnici z browningu, kterým byla postřelena Moulisová. Daneš se i přesto brání obvinění a nechce spolupracovat. Zeman se proto odhodlává k rekonstrukci celého večera v Konírně. Jsou povoláni všichni, kdo jsou v případu zapojeni. Konečná potajmu navštěvuje Moulisovou v šatně. Danešův případ je pro Konečnou základním bodem pro boj kulturní fronty proti útlaku současného režimu. Proto jí nutí, ať nevypovídá proti Danešovi, jinak se postaví proti celé kulturní frontě a všichni budou proti ní. Rekonstrukce začíná vystoupením Moulisové, během toho přichází Kalina se zprávou, že na příkaz vyšších míst tohle musí Honza zastavit, propustit Daneše a uzavřít vyšetřování. Ten nechápe proč a celé to bere jako popření všeho, za co vždy bojovali, především za pravdu a spravedlnost. Nesplnění rozkazu bude prý Zemana stát existenci. Při odchodu Kaliny se jeden z herců posměšně zeptá, jestli už tu komedii ukončí. V tu chvíli se Kalina rozhoduje a zakřičí, že se bude pokračovat. Opět začne hrát hudba, ale Moulisová už nechce pokračovat. Schvaluje Zemanovu snahu najít pravdu, a proto se rozhodne mu jí říci. To ona sama si tehdy večer přivodila zranění výstřelem. Po tom, co jí Daneš řekl před a během jejího vystoupení v Konírně, se jí už nechtělo žít. A nechce ani teď.


Jan Zeman: Vladimír Brabec
npor. Mirek Stejskal: Ladislav Mrkvička
ppor. Martin Gajdoš: Emil Horváth ml.
plk. Kalina: *Miloš Willig
plk. Žitný: František Němec
Lída Zemanová: Ivana Andrlová
Petr: David Schneider
Dagmar Konečná: *Vlasta Vlasáková**
Eva Moulisová: Miriam Kantorková
Pavel Daneš: Petr Štěpánek
Honza Vodrářka: Jan Přeučil
profesor Viktor Braunn: *Miloš Nedbal***
Robert Sháněl: Milan Sandhans
Ferda Vosátka: Jaroslav Kepka
Ludvík Šanda: Antonín Molčík

Ideový námět: Jan Kovář
Námět, povídka, scénář: Jiří Procházka
Spolupráce na námětu: Jan Kovář
Spolupráce na scénáři: Milan Gruber
Překlady Villonových veršů: Otakar Fischer
Odborná spolupráce: Adolf Gruber, PhDr. Vlastislav Kroupa,
Jiří Čermák, František Kruml
Dramaturgové: ing. Jiří Procházka, mjr. Leoš Jirsák
Hudba: Zdeněk Liška
Nahrál: Filmový symfonický orchestr nositel vyzn. "Za zásluhy o výstavbu
Dirigent: František Belfín
Choreograf: Josef Koníček
Výtvarník dekorací: akad.arch. Karel Černý
Asistent architekta: Michal Krška
Výprava: Karel Kočí
Výtvarník kostýmů: Lída Novotná
Kostýmy: Eliška Hofová
Umělecký maskér: Jaroslav Čermák
Pomocný režisér: Helena Rohanová
Skript: Alena Mikeťuková
Zástupci vedoucího výroby: Olga Mimrová, Josef Hudlička
II. kameraman: Jan Kváča
II. režisér: Jiří Mikeťuk
Střih: ing. Josef Valušiak
Zvuk: Jiří Kejř
Výroba: Josef Císař
Kamera: *Václav Hanuš
Režie: *Jiří Sequens

*(zasloužilý umělec)
**(laureát st. ceny Kl. Gotwalda)
***(nositel řádu práce)

Vyrobilo
Filmové studio
Barrandov
pro
Československou
televizi Praha
Ústřední redakce armády,
bezpečnosti a brannosti
©1978