Hororovou Studnu "udělali" dva herci z Jihlavy




 


MF Dnes příloha Vysočina
07.07. 2004

K majoru Zemanovi patří hlavně poněkud neklidný otec Brůna a jeho syn.

Jihlava - Já ho chvíli okukoval a říkám si: Ježiš, to je ale zajímavý typ! Tak popisuje režisér Jiří Sequens moment, kdy spatřil v 70. letech v Jihlavě herce Horáckého divadla Jaromíra Crhu. Za nějaký čas mu svěřil klíčovou roli otce se sekyrou v nezapomenutelném díle Studna ze seriálu 30 případů majora Zemana, který dnes večer vysílá televize Prima. Mnoho diváků se dodnes mylně domnívá, že sekyru coby šílený Brůna svíral před kamerou Vladimír Salač. Ten hrál vraha v 15. příběhu s názvem Kvadratura ženy - a Crhovi byl typově velmi podobný. Režisérovi se líbilo, jak Crha roli zvládl. "On, jsa podivným člověkem už sám o sobě, se tam najednou začal kývat a mě se to strašně zalíbilo. A tak se kýval pořád." Sequens i po letech ví, že kymácející se otec a jeho sekyra jsou tím nejpopulárnějším z celého seriálu. Jaromír Crha, přední člen jihlavské scény, zemřel na začátku 80. let. Zatímco ve filmu na jiné výraznější role z Vysočiny nedosáhl, v divadle patřil k předním hercům. Přesto se ale před kameru čas od času dostal. V polovině 70. let hrál jednu z hlavních postav původní televizní hry Přebytečná pravda a objevil se i ve filmové veselohře Náš dědek Josef. Syna filmového Brůny, který se nakonec ze studny vyškrábal a přežil vraždícího otce, hrál Josef Kubíček. Také on prošel při své herecké pouti Jihlavou. Výraz jeho očí, když popisoval kriminalistům děj hrůzného dne, to byl další symbol Studny.

Právě kvůli nim si ho režisér vybral. Po dokončení byl Sequens spokojený, jak synovy oči kontrastovaly s ostře řezanou tváří otce. Že síla pronikavých panenek ani léty neochabla, jsem se sám přesvědčil při nedávném setkání s Kubíčkem. Díval se na mne a já měl pocit, že mi chce taky jako tenkrát Zemanovi vyprávět, jak to tehdy v Hájicích před vypálením statku bylo. Nakonec mi pochopitelně známý monolog neřekl. Já si ho ale připomenul později, na stránce www.majorzeman.cz: "Vlastně jsem ani nepostřehl, kdy otec odešel. Pak jsem najednou slyšel výkřik. Byla to matka. Myslel jsem napřed, že křičí ze spaní. Chvíli bylo ticho. Pak se ale ten výkřik ozval podruhé. A byl tak úzkostný, že jsem vstal a běžel nahoru po schodech do ložnice rodičů. Spatřil jsem tam obraz jako z Apokalypsy. Maminka ležela přes postel, měla rozbitou hlavu, krvácela z úst, chroptěla. Nad ní se nakláněl otec se sekerou v ruce. Divně se kýval, byl klidný, zdálo se mi dokonce, že se usmívá. Byl jsem tak ohromen, že jsem necítil ani strach. Klekl jsem k matčině posteli, hladil jsem ji, prosil jsem ji, aby mi ještě něco řekla. Marně. Atehdy mi otec najednou řekl: Musel jsem to udělat. Nebudem už v tomhle zlým světě žít. Ani ty nebudeš žít, neboj se. Nenechám tě tu. Teď jdi a znič stromky. Nic živýho tu po nás nesmí zůstat. Ani ty stromy. Jdi. A já poslechl. Vůbec jsem o ničem neuvažoval. Nebyl jsem schopen myšlenky."

Herec Kubíček mi dal před pár dny dopis se svou vzpomínkou na Studnu. "Tento díl byl přijímán dobře proto, že šlo o příběh ze skutečného života, nic vymyšleného. Mně osobně se ten příběh lidsky velice dotkl. Znal jsem jej dříve než scénář z Večerní Prahy," napsal. Role syna, doktora filosofie pobývajícího v psychiatrické léčebně, mu herecky pomohla, peněz prý ale za ni moc nedostal. Divákům se Crha s Kubíčkem v komorním hororu nešťastné rodiny líbili. Oba jmenovaní hráli v Horáckém divadle a byli kamarádi. Kubíček odešel z Jihlavy ještě před natáčením Studny. Nyní žije v Praze a nedávno se mihl v seriálu Místo nahoře. "Díky nim oběma šlo o jeden z nejvýraznějších dílů celého seriálu. Odvedli velice dobrou práci a potvrdili, že i v oblastních divadlech je herecká kvalita," míní dlouholetý člen jihlavského Horáckého divadla Zdeněk Dryšl. O politickém pozadí seriálu se už namluvilo a napsalo hodně. Zákulisí vzniku hororové Studny a hlavně části, která se netýkala přímo nástupu normalizace v roce 1969, lidi stále zajímá. Většině je totiž jedno, proč je Zeman v této části po roce 1968 přeložen na obvodní oddělení VB na Prahu-Žižkov, odkud ho vytáhne major Žitný, aby vyšetřil hájecký případ. A že on nakonec rozpráší verzi Pavla Daneše, který se snaží označit podivný případ za akci Státní bezpečnosti. Díky tomu ho výtah moci vyveze zpátky do nejvyšších pater pražské kriminálky. K porevolučnímu oživení postavy majora Zemana výrazně přispěla slovenská televize Markíza. O vztahu části diváků k seriálu a obzvlášť k příběhu Studna vypovídá příhoda popsaná v tisku: Televize výjimečně v úterý dopoledne nereprízovala případ z roku 1969, protože je v něm několik děsivějších scén a stanice je chtěla skrýt před dětmi, kterým začaly prázdniny. Diváci však tento manévr okamžitě zaregistrovali a reprízu si vynutili. "Museli jsme pro opakování Studny rychle najít vysílací čas," řekl tenkrát Martin Šmatlák z Markízy.

Radek Laudin