O připravovaném televizním seriálu hovoříme s jeho režisérem, zasloužilým umělcem Jiřím Sequensem

V historii televize jsme byli svědky úspěšných i méně přitažlivých seriálů, ale jedno je jisté - tato zcela specifická forma patří neoddělitelně k jejímu životu.

Třicet samostatných příběhů, které pod názvem Třicet případů majora Zemana právě natáčí zasloužilý umělec Jiří Sequens, se však od všeho, co u nás v seriálové tvorbě dosud vzniklo, liší. Tento velký barevný seriál je co do obsahu nejrozsáhlejší, co do formy nový a co do množství zúčastněných tvůrců nejpočetnější. Jen pro srovnání: průměrný film běžné metráže obsahuje kolem dvanácti set synchronních čísel záběrů neboli klapek, jak praví filmařská mluva. Pro celý seriál o majoru Zemanovi bude režisér potřebovat takových záběrů přibližně dvacet pět tisíc.  
V okamžiku, kdy jsme požádali Jiřího Sequense o rozhovor, bylo na tabulce klapky natáčených záběrů číslo 4267.

"Seriál o majorovi Zemanovi je práce, s kterou jsem se zatím ani ve filmu ani v televizi neshledal. Tento úkol je pro mne nový jak z hlediska obsáhlosti látky, tak i z hlediska náročnosti jejího zpracování. Jde o třicet samostatných hodinových příběhů, které jsou svázány pouze několika hlavními postavami, především postavou majora Zemana. Diváci se s ním setkají v roce 1945. V době, kdy se vrací z koncentračního tábora a nachází si cestu do Sboru národní bezpečnosti. Rok od roku pak budou sledovat jeho životní osudy, jeho práci v bezpečnosti a později v kriminalistice. Seriál však není jen líčením životních osudů hlavního hrdiny. Poučil jsem se - pokud jde o tvůrčí technologii - na postupech, které se mi osvědčily v seriálu o hříšných lidech město pražského. Jádrem každého z třiceti příběhů je událost, která se skutečně stala. Spolu s řadou spolupracovníku jsme ve scenáristické přípravě pečlivě vybírali z faktických kriminálních, špionážních i jiných materiálů takové příběhy, které mají schopnost diváka zaujmout a navíc vypovídají i o době, v níž se odehrály. Podstata každého z našich třiceti případů je tedy reálná, ale další fabulace se odvíjejí odlišně. Seriál obsáhne třicet let života hlavní postavy a odrazí vývoj našeho státu v tematice, o níž se domnívám, že bude pro diváky dostatečně přitažlivá."

Příprava seriálu je jistě velmi náročná, jak při ní postupujete?

Scenáristickou a nakonec i realizační práci bych mohl přirovnat k velkému epickému románu. I naše postavy se v ději postupně přibližují, dostávají se do rozporů, rozcházejí se a znovu scházejí. Vytvářejí jakousi síť, která musí udržet pozornost diváků. Nejdeme obvyklou cestou kriminálních, vojenských či špionážních příběhů, v nichž je hrdina přiváděn do nebezpečí a pak pokud možno vítězné zachraňován. Pokoušíme se střídat žánry, dostat do seriálu i humor, rozličné lidské osudy, rodinné zázemí hlavních postav. Například Jan Zeman prožije v průběhu děje svatbu, ovdoví, znovu se ožení, narodí se mu děti, s nimiž má starosti atd. Těmito osudy se chceme co nejvíce přiblížit divákům a jejich problémům, zkrátka životu každého z nás.

Třicet příběhů - a každý na jeden rok - to je také třicet let v životě hrdinů, kteří se za tuto dobu mění. Tento velký časový úsek je obtížně s herci překlenout.

Zvládnout věrohodně fyzickou přeměnu hlavních hrdinů je skutečně problém. Jeho řešení mají v rukou maskéři a kostyméři. Celý časový limit seriálu dělíme na šest pětiletých úseků. V nichž budeme pravidelně měnit masky hlavních hrdinů.

Kdy jste začali natáčet a jak jste daleko?

Začali jsme 22. března letošního roku a v exteriérech jsme zatím z celé natáčecí doby ztratili pouhé dva dny. Práce nám jde rychle kupředu; v současné době máme natočeny první tři díly a na dalších sedmi pracujeme. V lednu dokončíme prvních deset povídek.

Tak veliká práce jistě vyžaduje sehraný kolektiv spolupracovníků.

Bez party lidí, s nimiž pracuji rád, bych takovou práci nemohl zvládnout. Náš štáb soutěží ve Filmovém studiu Barrandov o titul Brigáda socialistické práce. S tímto stálým kolektivem dělám již sedmý rok - natočili jsme společně Hříšné lidi, Kroniku žhavého léta, Pokus o vraždu - máme zaběhnutý rytmus přípravné i realizační práce, celý tvůrčí proces nám jde od ruky ve všech stadiích.

Jak vypadá herecké obsazení?

Práce s herci je v tomto případě skutečně velmi složitá a rozsáhlá. Při obrovském tempu nemáme čas se zdržovat a tak je absolutní znalost textu samozřejmou podmínkou. Každý den natočíme plánovaný úkol, postupujeme přesně podle scénáře, maximálně se snažíme využívat času. V seriálu bude hrát více než 600 herců - při tomto množství budeme nuceni obsazovat některé herce do různých rolí dvakrát, možná i vícekrát.
Z velkých hereckých rolí bych se rád zmínil o hlavní úloze majora Zemana, kterého hraje Vladimír Brabec. Práce na jeho roli je rozhodně nejnáročnější – představíte-li si jen to, že je nám tento člověk k dispozici téměř od rána do večera. Přitom absolvuje náročný způsob natáčení, přeskakuje z jedné polohy do druhé a musí udržet vývoj své figury. Zdá se mi, že jde v poctivosti a přístupu k roli cestou Jaroslava Marvana. Dostal se do rytmu a tempa, postavě rozumí, naše spolupráce má velmi pracovní a činorodý ráz. Ale ne¬mohu šetřit slovy chvály při zmínce o ostatních spolupracovnicích. Další hlavní herecké party, které procházejí celým seriálem nebo jeho podstatnou částí, hrají Miloš Willig, Jaroslava Obermaierová, Rudolf Jelínek, Renata Doleželová, Josef Větrovec, Vladimír Ráž, Radoslav Brzobohatý, Petr Oliva, v prvních deseti natočených nebo roztočených dílech se objeví v důležitých rolích Martin Růžek, Luděk Munzar, Světla Amortová, Ilja Prachař, Petr Haničinec, Stella Zázvorková, František Vicena, Karel Hlušička, František Hanus, Alena Vránová, Dana Kolářová a mnoho a mnoho dalších. Seriál vzniká v hlavní redakci armády, brannosti a bezpečnosti Československé televize, na jeho námětové i odborné účasti se podílí široký kolektiv odborníků Federálního ministerstva vnitra, řada jiných odborných konzultantů, oba hlavní dramaturgové ing. Jiří Procházka a major Leoš Jirsák, mnoho autorů externích. Kameramanem seriálu je Václav Hanuš, hudbu skládá Zdeněk Liška.

Můžete upřesnit údaje o rozsahu seriálu?

Ve světě se točí velmi obsáhlé seriály, ale většinou rozvíjejí jednotlivé epizody jediného příběhu, zatímco náš přístup je jiný v tom, že každý z jeho dílů je samostatný, spojený jen hlavními průběžnými postavami: znamená to tedy, že promítnu-li divákovi kterýkoliv díl, musí okamžitě pochopit, oč v něm jde - bez jakékoli znalosti předcházejících příběhů a bez nutnosti sledovat další pokračování. Lze tedy předpokládat, že v tomto smyslu se pokoušíme o zatím nebývalý rozsah tematický i časový.

Jak udržíte dramatické napětí, bude-li každý příběh zcela samostatný ?

Jednak v osobě sympatického a veskrze normálního člověka majora Zemana, jednak v přitažlivých případech, které bude řešit. I v tom, že divák bude mít před očima možnost sledovat vývoj doby, vývoj naší země, který z velké či menší části prožívá. V každém pokračování se snažíme symbolizovat nejzávažnější problém toho kterého roku. Například rok 1947 se tematicky zabývá akcí banderovců, rok 1948 si všímá únorových události, díl z roku 1950 čerpá z velké aféry kolem falšování potravinových lístků, z roku 1949 jsme vybrali příběh falešného převaděče hranic, který své oběti vraždil a jejich majetek si přivlastňoval, zpracujeme také známý případ vyvraždění babických funkcionářů, případ sexuálního vraha Mrázka, únos letadla se zavražděním pilota Mičici a řadu dalších.

Hlavním posláním seriálu je tedy podat svědectví o době?

Naší snahou skutečně není jen dobrat se v kriminálních nebo špionážních případech napínavosti a senzačnosti, nýbrž na osudech hlavních hrdinů chceme zachytit obraz doby. Myslím, že tímto pojetím pokračuji v tom, co jsem v předešlých letech ve filmu či televizi dělal. Každá umělecká práce, která se vědomě snaží pouze o efekt v dramatických či senzačních reáliích, postrádá smysl. Podaří-li se nám skloubit požadavek obsahu, sdělení o výpovědi o době o vývoji společností s tím, aby divák strávil každou hodinu s naším pořadem v plné pozornosti, s napětím nebo i humorem, pak nám to bude velikou odměnou za dřinu, kterou nám práce na seriálu přináší.

Tento seriál má však ještě další poslání.

Ano, je natáčen k oslavám třicátého výročí osvobození naší republiky. Všichni, kdož se na jeho realizaci podílíme, chceme právě jeho prostřednictvím k této velké politické události promluvit. Věříme, že se seriál bude moci důstojně zařadit ke všemu, co se k tomuto velkému výročí chystá.
Točit budeme do roku 1976, ale přáli bychom si, aby byl seriál zařazen do vysílání v roce 30. výročí, v době, kdy budeme mít jistotu, že rytmicky dokončíme zbylé části.

Co je při práci nejtěžší?

Vydržet velké psychické i fyzické zatížení a náročné tempo. Mít neustále v paměti stadium, v němž se ten který záběr natočil. To není nijak jednoduché, protože natáčíme mnohdy tři i čtyři povídky současně.

Znamená to tedy, že od vás do roku 1976 nic jiného neuvidíme?

Ne, žiju Zemanem a odevzdám mu - počítám-li i scénickou přípravu - tři roky svého života. A dělám to rád.

SLOVO MÁ VLADIMÍR BRABEC:

Postava majora Zemana je pro mne velkou hereckou příležitostí, navíc jde o roli neobyčejně přitažlivou, roli, která dává herci mnoho možností a s jakou se nesetkává každý den. Zeman je kladný hrdina, ale především je to člověk z masa a kostí, žije plným životem a zdaleka není papírový. Věřím, že si ho diváci oblíbí jako sympatického strážce zákona.
Přejímám při studiu role záměry režiséra, ale žádný herec není stroj a každý na postavě musí pracovat také sám. V tomto směru mi velmi vyhovuje spolupráce s režisérem Sequensem, protože si rozumíme.


ROZHOVOR PŘIPRAVILA JAROSLAVA KOPECKÁ

Článek vyšel v časopise Květy v roce 1974