Major Zeman tehdy a teď




 


Nejdiskutovanější, nejrozporuplnější, nejobdivovanější, nejlživější, nejsledovanější... Všechna tato nej, ať už v kladném nebo záporném slova smyslu, patří seriálu, který se nesmazatelně zapsal do televizních dějin, seriálu Třicet případů majora Zemana.

"Seriál je věnován památce tisíců vlastenců a tisíců vojáků Sovětské armády, kteří v boji za svobodu naší vlasti položili životy. Je obrazem úspěchů, kterých náš pracující lid pod vedením KSČ dosáhl při budování socialismu. Ukazuje, jakou cestou se ubíral bezpečnostní sbor, jakou úlohu sehrál v bojích proti třídnímu nepříteli." Takto seriál charakterizoval dobový tisk v roce 1975. Koho by napadlo, že za necelých třicet let poté bude tehdejší chlouba československé televize znovu hojně diskutovaným tématem. O oslavných ódách ovšem nemůže být ani řeč.

Majorovo zrození
Nápad na seriál se překvapivě nezrodil v tehdejší Československé televizi, ale v tiskovém oddělení Ministerstva vnitra. Původně však mělo jít pouze o deset příběhů. Návrh na rovnou třicítku dílů, tedy na délku tenkrát nevídanou, přednesli až dramaturgové chystaného dílka, major Leoš Jirsák a ing. Jiří Procházka z Hlavní redakce armády, brannosti a bezpečnosti Čs. televize. Napadlo je, že třicet dílů by bylo symbolických vzhledem k blížícímu se třicátému výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Vládní garnitura s nadšením souhlasila a sesypala obrovskou sumu peněz, aby byl seriál co nejlepší a nejreprezentativnější. Po dvouapůlleté práci na scénáři tedy postupně začalo vznikat třicet dílů, za každý rok uplynulý od války jeden. "Pro každý díl a rok jsme si vybrali jedenkonkrétní případ, který byl nejen zajímavý z hlediska spravedlnosti a zločinu, ale také do jisté míry charakterizoval svou dobu," říkal v době příprav seriálu režisér Jiří Sequens. V díle z roku 1947 se tedy objevili Benderovci a v pokračování připomínajícím rok 1950 se řešily zfalšované potravinové lístky. Že byly všechny příběhy líčeny tak, aby se to mocipánům hodilo do krámu, o tom už se samozřejmě taktně mlčelo. V Babicích neboli seriálové Plánici proto při každém reprízování seriálu skřípali zubama. Moc dobře věděli, že se zabití komunistických funkcionářů neodehrálo tak, jak se to televize snažila lidem namluvit. Museli ale mlčet. A nebyli zdaleka jediní. Moderátor Pavel Anděl a jeho tatínek by mohli vyprávět smutný příběh dědečka, který za vidinu svobody na druhé straně hraničního drátu zaplatil životem a v seriálu se také objevil. Ačkoli dílů bylo natočeno pouze třicet, osudů, které příběhy zasahly, jsou stovky, ne-li tisíce.

Majorův život (i smrt)
Výběru hlavního hrdiny se věnovala velká pozornost. V úvahu připadalo několik jmen. Nejvýznamnějšími kandidáty se stali Radoslav Brzobohatý, Štefan Kvietik a Vladimír Brabec. Nakonec zvítězil Vladimír Brabec, pro něhož byla role požehnáním i prokletím. Požehnáním v tom smyslu, že šlo o velkou hereckou příležitost, která z něj udělala známou hvězdu. Prokletím proto, že dodnes si ho přes mnoho jeho dalších rolí většina lidí spojuje právě s rozporuplným Zemanem. Ať už byla role Zemana jakákoli, když odmyslíte jeho političnost, musíte uznat, že ji zahrál dobře. Nebylo to totiž nic jednoduchého. Jen si vezměte, že v době natáčení bylo Vladimíru Brabcovi už čtyřicet let a v prvním díle, kdy se Zeman vrací z koncentračního tábora, má být pětadvacettiletý. Seriál pak končí v roce 1975, kdy je Zemanovi pětapadesát. Zahrát si tak široké věkové rozpětí je bezesporu náročné. "Samozřejmě že své odvedli maskéři, ale jeho mládí musí souviset i s vnitřním temperamentem, protože mladý člověk má zcela jiný životní běh než čtyřicátník a padesátník. Jsem rád, že jsem si vybral právě Vladimíra Brabce, protože je to herec velmi tvárný s rozsáhlou škálou hereckého rejstříku," obhajoval svou volbu představitele majora Zemana režisér Jiří Sequens. "Pro mě byl seriál především velkou hereckou příležitostí, kterou jsem v té době nechtěl odmítnout," říká dnes Vladimír Brabec, který se dál k seriálu nechce nijak vracet. To dramaturg Jiří Procházka se tomu nebránil. V knize, kterou prý napsal už v únoru 1989, ale vyšla teprve až v roce 1991, nechal Zemana tragicky a tak trochu symbolicky zemřít.

Majorovo znovuzrození
Poprvé po roce 1989 se seriál objevil na obrazovce ČT za ředitele Jakuba Puchalského. Už tehdy se zvedla velká vlna nesouhlasu a mnozí se domnívají, že seriál byl jedním z hřebíčků do pomyslné rakve mladého ředitele. Další mladý ředitel, tentokrát televize Prima, se však tohoto Černého Petra nebál. Ostatně odvysílal už Ženu za pultem a od té je to k Zemanovi jen malý ideologický krůček. "Seriál vnímám jako starou českou detektivku, ve které je politika zastoupena ve stejné míře jako v jakémkoli jiném seriálu z té doby, ať už to byly příběhy o úžasné samoobsluze, kde mají všechno, nebo o rodině železničářů, která miluje svou práci a Československé státní dráhy. Každé z tehdejších děl bylo poznamenané dobou," hájil své rozhodnutí Martin Dvořák. Odvaha a sázka na minulost se mu vyplatily. Seriál se okamžitě vyšplhal na přední příčky sledovanosti a vyhodil ze sedla i >>imperialistického agenta<< Jamese Bonda, kterého proti Zemanovi nasadila Nova. Nic ale není zadarmo, a tak Prima vedle smetany na velkém diváckém koláči slízla i notnou dávku hořkosti. Znovu se objevily názory, že naše společnost není dost silná, aby seriál ustála. Celá věc nabrala nevídaných rozměrů, vyjadřoval se k ní kdekdo, někdo televizi zatracoval, někdo chválil, a našli se i tací, kteří se rozhodli věc řešit soudní cestou. Policie však nakonec všechna trestní oznámení odložila. Úřady dospěly k závěru, že seriál je sice poplatný době, ale na současné diváky už nepůsobí jako propagace hnutí potlačujících lidská práva. Prima toto rozhodnutí kvitovala a kauzu uzavřela prohlášením: "Vysíláním seriálu přece neusilujeme, aby se vrátil starý režim. Netvařme se, že to, co bylo před rokem 1989, neexistovalo."