Nad první částí seriálu o majoru Zemanovi (z dobového tisku)




 


Lidová demokracie
19. února 1976
str. 5

Desátým dílem nazvaným Vrah se skrývá v poli skončila první část třicetidílného televizního cyklu Třicet případů majora Zemana. Tento seriál se vymyká běžné seriálové produkci tím, že spojuje dvě zdánlivě odlišné oblasti, jde o dílo politické a přitom dobrodružné, závažnou společenskou tematiku i napínavou formu, která většinou bývá vlastní pořadům určeným pro nenáročnou zábavu a chvíle odpočinku. Chce ukázat práci Bezpečnosti a navíc do jednotlivých případů boje se zločinem, inspirovaným skutečnými událostmi promítnou různé etapy vývoje naší společnosti, charakterizovat ji. Kolektiv tvůrců (dramaturgové J. Procházka,L. Jirsák) se musel vyrovnat s těžkým úkolem, protože vytvořit třicetidílný seriál, zachycující třicet let, odehrávajících se v různých prostředích a na nejrozmanitějších místech, připravit politicko-společenský cyklus a přitom tak, aby byl divácky přitažlivý a napínavý,je z nejtěžších úkolů. Zamyslíme-li se však nad ním, pochopíme, že spojení společenského a kriminálního je velmi logické. Hovořil o tom režisér Jiří Sequens v tomto listu před rokem (18.1.1975), když v rozhovoru o natáčeném cyklu řekl: „Jakékoliv setkání, či dokonce střetnutí se zákonem je vždycky odvislé od společenské situace. Tak, jak probíhal společensko politický vývoj tohoto státu, nacházíme typické případy, které by v kostce příslušnou dobu charakterizovaly“.

Nyní jsme měli příležitost se o tom přesvědčit. První poválečné měsíce byly poznamenány válkou, jejími dozvuky, snahou uniknout před tresty za válečné zločiny i nutnost tyto zločince odhalit a potrestat. Další rok byl dobou odsunu fašistů z pohraničí, neklidem na hranicích a bojem s fanatickými nacistickými „vyznavači ohně“. Hospodářský rozvrat, nedostatek zboží, léků, potravin i snaha zbohatnout na jejich pašovánínebo nezákonném prodeji se staly námětem dílů Loupež sladkého „I“ a Mědirytina. Další části cykly byly spojeny s rokem 1948 a přinesly v částech Hon na lišku obraz únorových událostí na malém městě, v Lodi z Hamburku boj se špionáží řízenou ze zahraničí a v závěrečném dílu Vrah se skrývá v poli obraz teroristických akcí a hromadné vraždy, k nimž došlo v Babicích a která měla zastrašovací charakter. V dílech Strach a Bestie se ukázalo, jak psychopatická individua chtěla využít neklidné situace buď k loupežným vraždám jako byl zvířecí vrah, který pod slibem převedení přes hranice své oběti zabíjel a olupoval, nebo zakomplexovaného jedince nesmyslně vraždícího, aby přehlušil vlastní psychické poruchy. Stručný výkaz ukazuje šíři tématickou, veliký okruh námětový i žánrovou pestrost, zachycující zločiny kriminální, špionážní, hospodářské i politické, uskutečňované v závislosti na době a společenské situaci.

V tomto směru seriál splnil očekávání. Podařilo se i vytvořit různá prostředí evokující atmosféru doby. Vladimír Brabec v hlavní roli byl přesvědčivou postavou člověka, který samozřejmě bez velkých gest nebo slov plní svou povinnost. Lidské zázemí,které mu autoři poskytli, možnost nahlédnout i do jeho osobního života, myšlenkového vývoje, poznat i jeho chyby,omyly,chvíle váhání, vytvořili příznivé předpoklady pro vznik neefektivního, divákům blízkého, protože normálního a lidského hrdiny bez přehrávání a zkreslování. Nelze ani vyjmenovat ostatní herce, kteří seriál spoluvytvářeli, ale ještě není všem dnům konec, čekají nás další dvě desítky příběhů. Tedy snad příště… Avšak seriál, který má zatím příznivý divácký ohlas, měl i své nedostatky. Byly především v nestejné úrovni zpracování jednotlivých dílů. Ne vždy byl divák stejně silně zainteresován na ději a jeho průběhu. Také by si zasloužilo dát větší důraz na samotné odhalování zločinců, více pozornosti na způsob, jimiž bezpečnost jednotlivé případy řešila, na její postup. Někdy tuto hlavní pozornost na sebe strhávaly postavy zločinců a jejich činy, vyšinuté a psychopatické osobnosti více než přímé akce a boj proti nim.

(mp)