Do natáčení Třiceti příběhů režisérovi nikdo nemluvil

 

Četl jsem článek, v němž autor seriál Vyprávěj, jenž v současné době se vysílá v televizi, hodnotí jako protiváhu dezinformacím Třiceti příběhů majora Zemana. Jste také toho názoru?

Především seriál Vyprávěj, tedy opravdu ideologický seriál, nemohu posoudit, protože na žádný z jeho dílů jsem se nedíval a ani se na něj dívat nemíním. Ideologie je především v České televizi tolik, že se nedivím, že ani tento seriál na rozdíl od »Zemana« nemá sledovanost srovnatelnou i po letech se »Zemanem«. A Třicet příběhů? Nešlo o ideologický seriál. Autoři v něm chtěli jen představit činnost jednotlivých složek Sboru národní bezpečnosti, a to počínaje rokem 1945 a konče vlastně rokem 1975, kdy hlavní hrdina, po němž je seriál nazván, má podle záměru autorů odejít do důchodu.

Jako příslušník StB, jak o vás píše ve své knize Daniel Růžička, jste ovšem jako poradce do jednotlivých dílů měl přímo za povinnost vnášet ideologii. To přece nemůžete popřít?

Především odmítám zařazení do StB. Nikdy jsem nepracoval v této složce. To si pan Růžička mohl ověřit. V době natáčení seriálu jsem skutečně byl poradcem televizního štábu, a to z funkce pracovníka tiskového odboru Federálního ministerstva vnitra a před tím jsem měl zkušenosti z dlouholeté práce v ochrance ústavních činitelů a jako náčelník ochranky přímo na Pražském hradě a v Lánech, tedy především prezidentů. S nimi jsem se stýkal, a nikoli s náčelníky StB. Ti neměli vůči Hradu žádné pravomoci. Pokud jde o poradce v seriálu, s panem Růžičkou jsem nikdy nekooperoval. Tušil jsem totiž, že mu jde o napsání prorežimní knihy psanou na objednávku, proto jsem jakékoli pokusy o kontakty odmítl.

A jaké pravomoci poradci vlastně vůbec měli?

Spolupracovat s dramaturgií, pokud jde o odborné otázky. S autory jednotlivých dílů nikdy nejednali, a tudíž na ně nemohli mít žádný vliv. Jednotlivé díly ovšem z odborných pozic připomínkovali, ale jejich styk se omezoval na hlavního dramaturga. Do jejich povinností patřilo však i zabezpečování konkrétních požadavků druhého režiséra a vedoucího výroby. S režisérem jsem se stýkal jen já a šéf odboru Jan Kovář, jenž byl také autorem základního zaměření, tzv. ideového námětu. Má také na celý seriál autorská práva, proto je až s podivem, že ještě před několika roky se našli lidé, kteří chtěli využít zemanovské atmosféry a natočit antizemanovský seriál s hlavními protagonisty opravdového »Zemana« jako herci. Už sháněli peníze, ale Honzy Kováře se nikdo na souhlas neptal..

Kdo tedy rozhodoval o námětech?

My v tiskovém odboru jsme na základě návrhů jiných odborů a správ shromáždili popis jedno až dvoustránkových případů, jež se skutečně v každém roce staly a předložili je dramaturgovi a režisérovi. Z nich si vedení natáčení vybíralo vyhovující námět. Záleželo skutečně jen a jen na dramaturgovi a režisérovi, který námět byl vybrán na další zpracování a stal s i podkladem pro napsání scénáře. Pak přišli na řadu jeho zpracovatelé a v konečné fázi sám režisér Jiří Sequens, jenž si scénář dotvářel či dokonce napsal sám. Nikdy však nešlo o plně autentické vylíčení té či oné kriminální události.

Jak za této situace se podílela na práci štábu Státní bezpečnost?

Nijak. Nikdo neměl právo zasahovat režisérovi do práce. Taková také byla podmínka Jiřího Sequense. Tedy ani Státní bezpečnost. Žádný scénář nebyl u ní schvalován, ani ten, který se týkal tak či onak její práce. Na to ministr Obzina velmi úspěšně dbal a dokonce na »předváděčky« nebyli zástupci StB většinou ani zváni. To, že seriál byl její dílo, je režimní fikce.

Jak vlastně vznikl nápad na podobný seriál?

Na počátku byl nápad dvojice Jirsák - Šikl na seriál, jenž by nepřímo navazoval na úspěšný seriál o práci policie v minulosti, tedy Kriminalistickou laboratoř, na níž pracoval právě Jaroslav Šikl. Ti předložili v Hlavní redakci armády, brannosti a bezpečnosti návrh na osmadvacet příběhů, které by v krátkých filmech představily hlavní případy padesátých a šedesátých let. Teprve poté byla svolána porada, jíž jsme se, Jan Kovář a já, co by zástupci ministerstva vnitra, účastnili poprvé. Nešlo tedy o naši akci, i když major Jirsák byl k pokrytí bezpečnostních akcí, například Kriminální ústředna zasahuje, ze svazku SNB propůjčen České televizi. Po dalších diskusích vznikl konkrétní návrh. Ten již obsahoval třicet příběhů a i jméno Zeman se začalo objevovat. Ministerstvo vnitra se zavázalo dodat podklady, tedy ty, o nichž jsem mluvil, a poradce. Jedním z nich jsem byl já. Jeho definitivním zpracováním byli pověřeni Jirsák a dobrý stylista Jiří Procházka, jenž jinak měl jisté problémy z roku 1968, přesto se velmi významně na prvních krocích seriálu podílel a zvláště pak na »ideologických částech« vztahujících se k letům 1949 až 1968. Později byl vybrán i režisér, jímž se stal Jiří Sequens, ač byly i jiné návrhy. To ovšem bylo v kompetenci přímo televize a Tiskový odbor FMV jejich stanovisko přijímal.

Šikl byl tedy vyšachován?

Je vyšachováním to, když první povídka Smrt u jezera vznikala za jeho spolupráce, šlo o jeho starší neuskutečněný filmový námět, druhou - Vyznavači ohně - připravoval on ve spolupráci s historikem Kroupou? Připomínám, že šlo o literární zpracování skutečných událostí. Příběh podobný Vyznavačům ohně se stal ve Slezsku. Šikl byl také společně s Otou Železným spoluautorem Krádeže sladkého I, Rubínových křížů či Bestie. Tentokrát pod svým »druhým jménem«, pod nímž napsal v padesátých letech řadu knih o bezpečnosti. Například Bezpečnost zasahuje ap. Atd. Sám Procházka se prezentoval námětem na díl Hon na lišku a později velmi ideově jednosměrné díly mající zachytit atmosféru kolem roku 1968, o tom jsem se již zmínil. Všechny díly ale dopracovával podle své představy však samotný režisér Sequens.

Proč dostal šanci právě Sequens?

Měl za sebou již seriál Hříšní lidé města pražského, jeden detektivní film, a hlavně Atentát, který pronikl i do světa. Dodnes jde o jedinečné dílo o atentátu na Reinharda Heydricha a lidech okolo. To, co Česká televize předvedla svým Antropoidem zcela nedávno, zaslouží spíše odsudek a jen se ukazuje, jak lze s historií manipulovat.

Chodil se Sequens na Federální ministerstvo vnitra radit s výběrem jednotlivých témat? A na ÚV KSČM?

Jiří Sequens byl před samotným zahájením natáčení u ministra Obziny. Tam bylo dohodnuto, že do jeho práce nikdo zasahovat nebude, a to také bylo po celé natáčení všech třiceti dílů dodrženo. A pokud jde o ÚV KSČM? Nikdo sem nechodil, nikdo si nenechával schvalovat cokoli.

Ani výběr herců?

Ani výběr herců. Jiří Sequens si herce vybíral sám a vůbec mu nevadilo, že někteří měli nebo mohli mít problémy v oddělení Miroslava Müllera. Proto v seriálu hráli například Josef Hlinomaz, Josef Kemr či Jan Tříska. Ideologii do výběru se pokoušel zavést Jiří Procházka, který po listopadovém převratu náhle obrátil kabát. Režisér to však jednoznačně odmítl. Toho jsem si velmi cenil. Sequens při tom oslovil na tisícovku herců, a pokud vím, jen jeden jeho nabídku odmítl.

Mám před sebou výstřižek z MF Dnes z 21. listopadu 2007. Jan Rybář, redaktor tohoto listu, v něm prohlašuje. »Pryč s majorem Zemanem! Kazí tady vzduch.« Co vy na to?

Co na to mám říct? Když ve stejné době, tedy v roce 2007, byly jednotlivé díly vždy po dvou prodávány na DVD v nákladu čtvrt milionu a netrvalo dlouho a byly vyprodány. Sám jsem si některé díly chtěl koupit a neuspěl jsem. Letos jedna komerční televize celý seriál opět vysílala. A výsledek? Prudce jí stoupla sledovanost. Proč? Dovolte, abych v této souvislosti ocitoval herečku Stellu Zázvorkovou, která taktéž v MF Dnes v roce 1999 prohlásila: »Když se mohou vysílat nekonečné seriály, ze kterých národ hloupne, tak proč ne 'Zeman'. Kromě toho je to výborně udělaný seriál.« Možná právě proto máme dnes v pravicovém tisku tolik Rybářů.

 

Rozhovor vyšel v Haló novinách 18.10.2010