Na dole Mayrau se nenatáčelo pouze venku, byla zde natáčena také scéna z kovárny, kde pracoval Gargela. Myslím, že málokdo věřil, že se toto místo podaří vůbec nalézt, o to větší bylo překvapení, že se zachovalo v téměř nezměněném stavu. Je to hlavně díky domu, že vše dnes funguje jako hornický skanzen dolu Mayrau, jehož návštěvu jsme při jarním putování absolvovali a myslím, že všichni můžeme jenom doporučit.

 

Areál skanzenu se nachází v obci Vinařice, asi 30 km západně od Prahy na silnici mezi Kladnem a Slaným, rozkládá se na pozemcích o rozloze 159 tisíc metrů čtverečních a je zde 22 staveb. Těžní jámy jsou samozřejmě z bezpečnostních důvodů zasypány, takže dolů do dolu se nikdo nedostane, pouze do napodobeniny šachty, kde máte pocit, že tam před hodinou skončila směna. O muzeu se začalo uvažovat již někdy v osmdesátých letech, ale až v roce 1994, tedy v době 120 výročí založení mayrovky, kdy se v dole ještě těžilo, začalo vše dostávat jasnější obrysy. Bylo již jasné, že těžba bude postupně utlumována, i když na Kladensku je v podzemí ještě spousta nevytěženého uhlí. Trochu si dovolím zkritizovat trochu macešský přístup města Kladno ke skanzenu hornictví a přitom na Kladně žije tolik bývalých horníků ze všech dolů v této oblasti. Na stránkách města nenajdete na skanzen žádný odkaz, zatímco například město Slaný upozorňuje dost výrazně. Skanzen ve Vinařicích musel zřídit někdo z Ostravy… to hovoří samo za sebe. Zachovalý exteriér je dodnes vděčným místem pro filmaře, a s Fredym a Mírou jsme měli to štěstí vidět, když se zde natáčel koprodukční film. Původně skanzen provozovala ostravská firma RPG RE Property, k 4. lednu 2010 skanzen převzal Středočeský kraj, když za něj zaplatil téměř dva a půl miliónu korun, správu skanzenu kraj následně svěřil Sládečkovu vlastivědnému muzeu v Kladně.

Ojedinělým zážitkem prohlídky jsou především těžní stroje. Technicky založenému člověku běží mráz po zádech, když vidí a slyší v chodu ten starší z obou. V roce 1905 ho vyrobila společnost Ringhoffer Smichow a jeho původním posláním měl být pohon lodí, velikost prozrazuje, že pro nějaký malý parník na Vltavě rozhodně určen nebyl, byl určen pro velké lodě. Tento technický klenot svoji funkci v dole plnil až do skončení těžby v roce 1997, pracoval tedy naplno celých 92 let, bojím se, že takovou kvalitu dnes už nejsme schopni vyrobit, zvlášť při vědomí, že dnes je stroj 105 let starý a stále je v provozuschopném stavu, rentabilitu provozu samozřejmě musíme pominout. Také stroj jámy Robert pocházející z roku 1933, jehož výrobcem byla společnost Škoda Plzeň je provozuschopný.

 

Zbývá doplnit, že žijeme kde žijeme a tak i tento důl měnil jména, název byl také Fierlinger I a Gottwald II, ale jak jsme byli ujištěni, pro horníky to byla vždy mayrovka.

Pro případné návštěvníky : vstupné pro dospělé je vskutku lidových 40,- Kč, studenti, důchodci a děti polovic, skanzen je otevřen denně od 9 do 15 hodin. My musíme znovu poděkovat, že nám bylo umožněno strávit asi hodinu v kovárně a vše dokonale nafotit.

        

        

        

        

                                            

K samotnému focení jen malá poznámka k velikosti místnosti pro oddych a jídlo, kam přešel Zeman s Gargelou z kovárny, je to nudle široká sotva dva metry, skoro jsme nepochopili, jak se tam mohl celý štáb při natáčení srovnat.