V díle Klauni je umístěno bydliště rezidenta Pertolda Steina, který nahradil Arnolda Hackla, na velmi prestižní adresu, ostatně jako rezident si to mohl dovolit. Z hlediska ceny bytů a ceny nájmů bytů je Pařížská ulice bezkonkurenčně nejdražší v České republice a jednou z nejdražších ve střední Evropě. Z hlediska pronájmu nebytových prostor je v Praze výše ceněná ulice Na Příkopě v blízkosti Václavského náměstí, ovšem centrem módy je v Praze Pařížská. Ulice spojuje Čechův most a Staroměstské náměstí a je dlouhá přibližně 500 metrů, ve své historii vystřídala celou spoustu názvů : Židovská, Třístudniční plácek nebo Třístudničná, Za svatým Mikulášem, Maiselova, Masařská nebo Hřebenářská. V roce 1901 byla ulice nazvána na počest ruského cara Mikuláše II. Mikulášská. Od roku 1926 nesla současný název Pařížská. V období německé okupace se nazývala Norimberská, od roku 1945 Pařížská, v roce 1947 byla přejmenována na 5. května a v roce 1947 opět na Pařížská, což zůstalo do dnešní doby.

Bydlištěm Pertolda Steina byla adresa Pařížská 203 / 19, Praha 1 - Josefov, secesní dům s historizujícími prvky byl počátkem dvacátého století postaven za parčíkem u Staronové synagogy.

V parčíku zaujme socha klečícího Mojžíše, dílo Františka Bílka (1872 - 1941). Znázorňuje klečícího Mojžíše, jenž vyvedl izraelský lid z egyptského zajetí, zapisujícího na svitek papíru jméno ADAM jako symbol lidstva. Socha zde byla umístěna v roce 1937, ovšem za okupace byla roztavena. Naštěstí vdova po Františku Bílkovi uchránila po celou dobu války originální sádrový model, díky čemuž byla socha znovu odlita v roce 1946 a o rok později umístěna na své místo.

        

                                                 

Pravděpodobně proto, aby Perry Stein všechny zmátl, neparkoval před domem, ale o několik ulic dál, další možností je, že již tehdy nemohl najít místo. Místo odkud odjíždí je v ulici U svatého ducha a odbočuje do ulice Elišky Krásnohorské.

Ulice nese jméno podle v ní stojícího kostela Svatého ducha, postaveného v první polovině čtrnáctého století pro klášter benediktinek. Ten do roku 1420 stával při západní stěně kostela. V roce 1689 kostel zachvátil požár a z  gotické stavby se po obnově dochoval pouze depozitář v severní části kostela. Například hlavní oltář pochází z dnes již neexistujícího kostela svatého kříže, který stával poblíž náměstí Curierových.

        

Pan režisér Jiří Sequens nám opravdu hledání míst neusnadňoval. Redaktorka Konečná, profesor Braun, tajemník Šanda a básník Daneš na schůzku ke Steinovi nejdou do výše uvedeného domu Pařížská 203 / 19. Postupně vcházejí do domu Pařížská 66 / 13, který je na rohu s ulicí Širokou, pouze tu samoobsluhu tam nahradila prodejna módy. Celá scéna byla natáčena z balkonu v prvním patře domu „U dvou malorusek“, který je diagonálně přes křižovatku. Na balkon jsem se nedostal, tak musíte vzít za vděk fotkami pouze z ulice. Ale uvidíme, co není, může být.