Místo, kde houslista Radim Pešek prodal němci Augustu Wolfovi staré bankovky leží na okraji Karlových Varů, na bývalé hlavní trase spojující Karlovy Vary a Mariánské Lázně a dále pak Plzeň, dnes se tato ulice jmenuje Slovenská a adresa objektu je Slovenská 2 / 309, Karlovy Vary. Jedná se o historickou památku 1. stupně restaurant Poštovní dvůr. Významná kulturní památka má téměř neporušený stavební ráz o stáří více než 200 let. V roce 1791 si karlovarský poštmistr Josef Korb nechal postavit při cestě do Březové a Mariánských Lázní dvorec a stáje pro svých 36 poštovních spřežení, kůlny pro dostavníky a seník, původní funkcí Poštovního dvora bylo sloužit jako přepřahací stanice poštovních koňských spřežení. Tehdejší karlovarská společnost se ráda procházela po Dorotiných nivách, jak se dříve nazývalo údolí řeky Teplé v blízkosti Poštovního Dvora, postupem doby se tak z objektu stalo populární společenské středisko s restauračním provozem. Konaly se tu koncerty, plesy a konference. K nejkrásnějším prostorám dvorce patří hlavní sál v prvním patře, původně nazývaný Blücherův, dnes Labitzkého, na počest vítěze nad Napoleonem, jež zde byl roku 1816 slavnostně uvítán. Blücherův sál se tedy stal třetím nejvýznamnějším a nejslavnějším tanečním sálem Karlových Var. Jemu předcházely Český sál z roku 1728 a Saský sál z roku 1701 v GH Pupp. K výzdobě stropu a horních částí sálu byl povolán malíř Josef Kramolín (1730 - 1802), rodák z Nymburka, jeden z posledních pozdně barokních znalců freskové malby.

V 19 století se Poštovní Dvůr stal také střediskem hudebního života. V jeho první polovině zde dvakrát zpívala slavná italská pěvkyně Angelica Catalani a houslový koncert tu odehrál i úchvatný virtuos Nicolo Paganini. Pamětní deska nad vchodem do Poštovního Dvora z roku 1961 připomíná, že dne 20. července 1894 v Poštovním dvoře poprvé na evropském kontinentu zazněla v podání karlovarského lázeňského orchestru Dvořákova symfonie Z Nového světa. Antonín Dvořák se však premiéry nezúčastnil a jeho symfonii dirigoval Josef Labitzký, odtud dnešní pojmenování nejslavnějšího sálu.

V  karlovarském Poštovním dvoře najdeme také nejstarší železnou lázeňskou stavební památku na území České republiky, je jí rozlehlá litinová veranda , realizovaná v době velkých úprav tohoto pohostinského areálu po roce 1867, podle návrhu vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Přiléhá k západnímu křídlu Poštovního dvora, užívanému jako koncertní a taneční sál. Sestává z 15 litinových sloupových polí a 2 portálů s dekorativní a symbolickou výzdobou s motivy hudby. Po druhé světové válce přešel Poštovní dvůr na dlouhou dobu do vlastnictví státu. Během těchto 40 let nebyly provedeny žádné opravy a objekt se postupně dostal do dezolátního stavu. Veranda byla spolu s celým prostorem Poštovního dvora restaurována v letech 1992-94, po zakoupení areálu společností CIMEX v roce 1992. Takže přesně sto let po premiéře novosvětské, 20.července 1994, se konalo slavnostní znovuotevření Poštovního dvora po jeho dvouleté generální opravě. Vlastníkem objektu byla posléze jedna ze společností skupiny Cimex group, konkrétně EXCELSIOR, a.s., jednalo se vlastně o společnost POŠTOVNÍ DVŮR a. s., která byla 2. prosince 2002 přejmenována a jejímž jediným vlastníkem je od 1. října 2007 Philibert International Group N.V. se sídlem 1077 Amsterdam, Strawinskylaan 1143 C-11, Nizozemské království. Dnes tuto památku vlastní společnost POŠTOVNÍ DVŮR s.r.o., která vznikla 1.září 2008 v procesu kombinovaného rozdělení odštěpením, kdy na ni přešla část jmění rozdělované společnosti EXCELSIOR, a.s. a jejímž vlastníkem je stále Philibert International Group N.V.

Hned nad Poštovním dvorem se nachází Letní kino, nad ním na kraji lesa vidíme pamětní obelisk knížete Karla Schwarzenberga, odhalený při jeho návštěvě Karlových Varů dne 30. června 1818.

Dnešní srovnávací fotografie vytvořil Richard Lipinsky, kterému tímto děkujeme.