Zámecká zahrada v Libochovicích byla založena již počátkem 17. století, ale o její podobě se z těch dob nezachovaly žádné záznamy. V roce 1685 nový majitel libochovického panství kníže Gundakar z Dietrichseina přijímá do svých služeb prvního zahradníka Jana Tulipána. Ten podle plánů italského architekta Antonia della Porty založil zahradu v barokním slohu a podle vzoru Versailleského parku.

 

Výroba fontán s ostatní kamenické práce byla zadána Jakubovi Mitthoferovi. Uprostřed hlavní části zahrady je 2 m široká promenádní cesta, ta vedla od zámku k centrální kašně měřící asi 6 m v průměru.

 

V roce 1814 předkládá inspektor panství Wenig knížeti Janu Karlovi Dietrischteinovi čtyři plány k přeměně zámecké zahrady v takzvaném „anglickém“ slohu. Roku 1822 byla zámecká zahrada přeměněna novým zahradníkem Seigrschmidtem, že idejí slavného zakladatele tohoto slohu W. Kenta nemohlo na tak skrovném prostoru být docíleno, byla kuchyňská zahrada spolu s ovocnicí a bažantnicí přeměněna na park. K tomu byl povolán tehdejší ředitel zahrad hraběte Clam-Gallase na Smíchově Blecha, ten postavil 8 skleníků pro tropické rostliny, oplotil část parku mezi dvorem a cukrovarem plotem z litinových tyčí. Roku 1857 byl zařízen po celém parku vodovod k zavlažování. Jižní hranici tvoří po celé délce řeka Ohře, která při povodních působila velké škody. Proto byla část parku opatřena hrází.

 

Roku 1858 připadlo panství hraběnce Terezii Herbersteinové rozené Dietrichsteinové. Za jejího působení se v údržbě zámeckého parku věnovali J. Josephu, J. Štelzich a M. Hrbek. Ten byl pověřen roku 1885 zařízením velkého květinového parteru před vstupem do zahrady. Založil také západně od zámku takzvaný „nový park“ a architektonicky jej vyzdobil.

 

Po smrti hraběnky Terezie Herbersteinové roku 1895 se ujal panství hrabě Josef Herberstein, který na přání své matky zachoval parku velkou přízeň. Roku 1912 byla část zahrady před zámkem přeměněna geometricko architektonicky, aby opět odpovídala slohu zámku podle plánů Antonia della Porty z roku 1685. Prořezáním byly vytvořeny průhledy na krásné body okolí, a to tři z balkónu zámku a tře jiné na Hazmburk z různých míst parku. Tento základ provedl podle nákresů Josefa Rubliče vrchní zahradník M. Hrbek. Po jeho smrti v roce 1917 se prací ujal sám Rublič. Po první světové válce přibylo v zahradě alpinum a rosarium. Ve skleníku byly bohaté sbírky palem a exotických rostlin rozšířeny o kávovníky a řadu dalších vzácných rostlin. Některé dovezl sám hrabě Herberstein z jeho početních cest po Africe a Asii. Rublič se věnoval i různému šlechtění a za jeho působení byla ve zdejších sklenících největší sbírka begonií tipu rex.

 

V této podobě se park zachoval, až na několik drobných úprav, dodnes.